C/ Civilizační realita a drobná syntézka
Následné:
11/ Reflexivní definice
Tedy jsme již snad snadno pochopili, že nejenom jakýkoliv metafyzický „Ideál“ nýbrž i jakákoliv jeho korupce je čirou kulturně ideologickou manipulativní fikcí, neb v případě jakékoliv(!) korupce jde právě a jen o takzvaně „negativní určení“, tedy určení záporem, a to v tomto případě ve smyslu řekněme „materiálním“ (… nejenom prostě logickým), tedy takovým, které se vykazuje různým stupněm a pestře konkrétní tvarem aristotelsky řečeno „zbavenosti“ onoho „Ideálu“, tedy moderněji řečeno jeho „pravice“ v nitrosvětském a reálném. Odtud tedy snadno platí, že pokud je takto „materiálně“ samo „negované“, samo korumpované fikcí (… což metafyzická „Idea“ dozajista jest), pak je stejnou fikcí i jakákoliv jeho „negace-privace“. Ovšem v tomto případě neběží jen o takto „negativní“ určenost, nýbrž dozajista běží stejně „materiálně“ i o „negaci“ takto korelativní … tedy česky řečeno: „není jednoho bez druhého“, a to i a právě tak, že není jak korupce bez „Ideálu““, která tato narušuje, ale není a nemůže být nijakého „Ideálu“ bez jeho nitrosvětské-reálné korupce, protože tentýž „Ideál“ se takto nitrosvětsky ukazuje právě a jen jako zkorumpovaný, tedy právě a jen ve své „privativní“ podobě, což je konekonců „vlastní“ :) všem metafyzickým pseudo-„entitám“, jak by ne.
Metafyzické kulturní ideologie tak řečeno po staromarxisticku „pokřiveně odrážejí“ situační celek reality (… jak civilizační tak kulturní) … pan Bělohradský nám poznámkuje:
„Ve skutečně obráceném světě, pravda je jen fází lži – napsal Guy Debord ve svých úvahách o společnosti spektáklu. V globální ekonomice je odhalování korupce pravdou, která zakrývá lež o celku. Tou lží je báchorka, podle níž současná krize je důsledkem nelegálního jednání jednotlivců a skupin, ne legálního fungování systému.“
… a musím se chtě-nechtě divit, že je cosi takového nějakou „novinkou“, nějakou „současností“, když dle mého mínění je o tak starou vestu, jak to snad jen lze. Metafyzika přeci je „obráceným světem“, jak neříkal jen nějaký Guy Debord :) ale i a daleko před ním třebas a zase takový Karel Marx, pan Hegel či dokonce i pan Platón – nojo, pana Geborda málokdo zná, takže proč se občas neblýsknout a nepoučit druhé v jednom balení, že ano. :)
12/ Realita fikce
Reflexivní definice „korupce/Ideál“ jest sice jakožto celek fikcí, ovšem jistě reálně účinnou fikcí, což jest také její funkcí a účelností. „Ideál“ je vždy(!) kostruován jako v prudce sporný s těmi fenomény (… čistě nitrosvěskými a reálnými, jak jinak), které chce tvůrce a propagátor „Ideálu“ korigovat (… i legitimizovat – jistě držíme na paměti legitimizačně-korekční funkci metafyzicky fundované kulturnosti), a to právě tak, aby byl akceptován (… tedy „uvěřen“ a „věřen“), jako „absolutně universální“ (… pro každého-všechny a všude platný) a v této své „universalitě“ dočista striktní, čehož je možným dosáhnout právě a jen prostřednictvím metafyzického pseudo-„diskurzu“ a manipulačních technik. Ovšem tato metafyzicky založená „universalita“ ještě není sama sebou reálně (systémově smysluplně-funkčně) účinnou, a to i v tom případě, pokud opravdu široce (… „celospolečensky“ :) implantován a zvnitřněn, pokud není opřen (… a zapřen a podepřen :) čistě civilizačně reálnými zájmy a potřebami a pokud není jakožto celek (… tedy i se svou „kritickou“ zaměřeností, to jistě právě a prvně proti jakékoliv své korupci, kterou eo ipso ustavuje) konkrétně konstruován (… i metafyzicko-ideologické koncepce podléhají času a prostoru, i když se vždy, potvůrky jedny, tváří jako „nadčasové“ a „nadprostorové“ :) a tedy i rozvíjen a neustále modifikován „na míru“ konkrétnímu výrobně-vlastnicko-sociálnímu rozvrhu (… a tedy i „na míru“ jednotlivým takto civilizačně-reálně určeným zájmům a potřebám), to ovšem nikoliv „z“ nějakých-jakýchkoliv „Idejí“ samotných, nýbrž právě a jen z civilizačně-reálných(!) zájmů a potřeb jejich tvůrců a reproducentnů, tedy samozřejmě systémových intelektuálů a inteligence, proti stejně civilizačně-reálným zájmům a potřebám systémového vlastníka.
13/ Stará-dobrá „trigonometrie moci“ :)
Zájmy a potřeby systémového vlastníka a intelektuála jsou totiž v kontextu reprodukce d-F/Dp (… a tedy v kontextu reprodukce funkčního vlastnického systému, který d-F/Dp jakožto instrumentace reprodukuje) shodnými, avšak úrovni „individuální“ (… a tedy i na „individuální“ úrovni, tedy tak, jak tyto zájmy a potřeby nabývají nejkonkrétnější podoby) se nutně ostře rozbíhají. Jestliže pro systémového intelektuála je svrchovaně významnou reprodukce daného vlastnického systému (… v jeho správně a efektivní funkci) jakožto celku bez toho, aniž by tentýž systémový intlektuál byl uvnitř tohoto vlastnického systému sám angažován, pak systémový vlastník je samozřejmě uvnitř téhož vlastnického systému angažován svrchovaně a konstitutivně, to konstitutivně jak „individuálně“ (… ba ostře osobně) tak kolektivně.
Systémovému intelektuálovi (… „třídně“: inteligenci :) jest tedy samozřejmě-vždy dočista lhostejným, kdo „individuálně“ konkrétně vykonává funkci systémového vlastníka, pokud systém jakožto celek (… a to opravdu v celém svém příčinně cyklickém průřezu, tedy: technická báze-d-F/Dp-vlastnický systém) funguje v určitých mezích relativně (… pestře situačně) kýženým způsobem … tedy tak, že je reprodukována d-F/Dp a že se společnost (… věcně řečeno, bytostně řečeno následně konkrétní společenství samo) chaoticky sebedestruktivní nerozpadá či pokud se k takovému rozpadu reálně příčinně nechýlí, protože v takovém „prostředí“ a situovanosti reprodukovat d-F/Dp nelze, a když tak je privativně a zpravidla za prudkého a hlubokého institucionálního (… a tedy i přímo mocenského) „oříznutí“ jejích produktů rovnajícímu se sociálně-politické totalizaci (… v možnosti i totalizace vlastnicko-hospodářské), tedy jistě i pólu inteligence jakožto reálné sociální třídy (… zde samozřejmě již dočista bez ohledu na obor a ideologickou orientaci) – jistě si snadno vzpomeneme nejenom všech moderních totalitárních forem (… to ať již ostře systémově defezivních, kam spadnou všechny diktatury „černých generálů“ atp., nebo těch emancipačních), které byly s drtivou pravidelností často brutálně anti-intelektuální v libovolném smyslu a významu s tím, že „nutné zbytky“ inteligence (… nutné právě a jen k reprodukci daných systémků) byly zcela deklasovány a inkorporovány do submisivních struktur takto již nutně totalitárně vládnoucích sociálních struktur-srůstů.
Na straně druhé systémový vlastník (… to právě a prvně jako konkrétní „individuum“) je zpravidla velmi úzce a pevně svázán s určitým rozvrhem vlastnického systém (… a lhostejno jak je „veliký“, třebas i dočista „globální“, neb v tomto případě jde k konkrétní kvalitu, nikoliv o jakýkoliv „rozsah“), což vždy-již znamená jediné, totiž to, že daný systémový vlastník bud vždy(!) „bojovat“ za daný-aktuální konkrétní systém, v kontextu kterého je jakožto systémový vlastník etablován lidově řečeno „do posledního dechu“, protože jakákoliv jeho, byť jen drobná-„minor“ korekce, povětšinou přestavuje natolik velké změny ve struktuře systémového vlastníka, že většina stávajících systémových vlastníků své postavení-status-funkci ztrácí. Samozřejmě, že určitá část systémových vlastníků takové změny „přežívá“, ovšem zpravidla právě a jen ta, která dokáže nebýt natolik konzervativní (… v nejvlastnějším smyslu konzervace-petrifikace aktuálního statu quo, nikoliv ve smyslu jakýchkoliv blábolů o „tradičních hodnotách“ :) a zpravidla reálně nutné změně-korekci konkrétního vlastnického systému se dokáže dostatečně pružně přizpůsobit – takovými ovšem nebývají ani vlastnické „špičky“ ani vlastníci z hladiny střední či nízké (… i malí vlastníci jsou jistě systémovými, neb plní systémové funkce, byť „v malém“ :) … to vcelku z jednoduchých příčin a důvodů, neb malí a střední vlastníci nejsou dostatečně silní na rychlou konverzi svého vlastnického bohatství, zatímco „špička“ jest spojena s konkrétním vlastnickým rozvrhem tím způsobem, že zcela explicitně tvoří jeho funkční jádro. Ti, co „přežijí“, jsou tedy zpravidla ti, co tvoří druhou a třetí nižší „příčku“ nejsilnější vrstvy konkrétní vlastnické třídy, protože ti nejsou natolik funkčně propojeni s konkrétním rozvrhem, avšak jsou dostatečně silní a pružní ke konverzi svého bohatství.
Reálné zájmy a potřeby intelektuála a vlastníka jsou tak v určitých fázích „pohybu“ konkrétního systému velmi, ne-li zásadně, odlišné, a přímo sporné a ostře konfliktní, to tedy právě v těch situacích, v nichž je nutným (… tedy „z hlediska“ jak systému jakožko celku tak z hlediska intelektuála-inteligence) jakýkoliv citelný posun ve struktuře systému, ovšem ke stejnému „nesouladu“ dochází (… mělo by docházet, to pokud není sociální struktura narušena či dokonce již totalitárně redukována) i v případě, kdy se systémový vlastník pokouší situačně racionální a reálně funkční změně systému aktivně bránit právě a jen jeho totalizací (… třebas i dojemna-postupně „salámovou metodou“). V těchto střetech pak jsou k ruce dva nástroje: … korupce pro systémového vlastníka a „Idea“ pro systémového intelektuála … „klap“. :) Tím, co „pak“ permanentně „vychází“ z téhož střetu a možného reproduktivního kompromisu, je pak to, čemu v jeho nepřeberných formách a podobách říkáme: „stát“ … jako funkční kompromis právě a jen mezi korupcí a „Ideou“, tedy mezi dvěma takto reálnými(!) fikcemi, které zakrývají a ve snaze skrývají ty o nejostřejší civilizačně-reálné zájmy a potřeby, o kterých se „nesmí mluvit“ … to v trvale „skrytě“ zřetelně shodě obou vládnoucích a ovládajících tříd, tedy jak vlastníka tak intelektuála.
A proč se „o tom“ … „nesmí mluvit“? Jistě proto, že relativně-situační reálný popis a prognózu „nechce nikdo slyšet“, i když z odlišných důvodů. Intelektuál si „nepřeje“, aby „lid“ (… tedy jistě nositel a vykonavatel fyzické práce a systémový ne-vlastník) prvně „někdy“ došel zřetelného nahlédnutí nejenom toho, jaký je reálně-nutně jeho „osud“ v kontextu d-F/Dp a vlastnického systému, nýbrž i toho, že za tento „osud“ je ve jeho výkonu odpovědný i on-intelektuál-sám v dočistě přímé konkrétní osobě. I když v existenciální „rovině“ v tomto může hrát jakési „svědomí“ a „pocit lidské sounáležitosti“, tak v tomto místě s tímto obojím nemůžeme příliš počítat jakožto s účinným, neb tím je právě a jen reálný (… avšak i existenciální, ba „freudovsky“ potlačený :) strach a úzkost ze slepé agrese, kterou by snad mohlo prohlédnutí onoho reálného „osudu“ v systémovém ne-vlastníku aktu ně vyvolat. Ba co více: … systémový intelektuál si vždy nutně a precizně uvědomuje, že jeho vlastní reálná funkce a role v systému musí zůstat „skryta“ a nevyslovena za tím kruciálním účelem, aby si tentýž intelektuál mohl zachovat na ne-vlastníka potřebný ideologicko-manipulativní vliv, a odtud tedy i příčinně dominantní část svého stejně nezbytného vlivu na systémového vlastníka. Ovšem systémový ne-vlastník (… podstatně-funkčně nositel fyzické&oscilující práce) ovšem také „nechce slyšet“ nic ze svých reálných určení. V tomto samozřejmě pracuje prostá lidská (existenciálně-psychická) neschopnost smířit se s nepřijatelným (… ba mezně „nesnesitelným“) – veskrze klasická poznámka o „opiu lidu“ by tak měla být převyprávěna spíše na „morfium lidu“, jak by ne, neb dozajista neběží o nějaké kratochvilné opájení se, nýbrž spíše o permanentní „léčbu“ trvalé a v zásadě nevyhnutelné bolesti. „Kruh“ iluze (… a intendované ignorace) je takto bez přílišné nadsázky dokonale uzavřen, přičemž platí, že čím větší a hlubší tlak civilizační vrstva na všechny(!) tři hlavní systémové třídy vyvíjí, tím větší a hlubší je poptávka po iluzích a tabuizace reality. Pan Bělohradský nám toto, jak jsem se již zmínil, bohužel sám-zase potvrzuje hned v úvodu osahávaného a ovíjeného textíku:
„Slovo korupce má v sobě velký mystifikační potenciál, probouzí naivní konsensus, který se často obrací proti demokracii.“
… to aniž by snad chtěl tušit (… i když dle mého jistě tuší), že ono slovo „korupce“ je ke slůvku „demokracie“ koproduktivně korelativní a že je to opětovně zase a jen on, kdo tím, že takto mluví o „demokracii“, celou věc znovu přímo a v aktu reprodukuje. Čímž dospíváme k místu, kde asi bude nutno se, pro úplnost a možnou přesnost, zmínit o těch hlavních „Idejích“, se kterými stále (… to stále i v našich dle mého vskutku post-ideologické době) v našem kulturním kontextu „pracujeme“.
/// předbíhající pzn.
Tut si ovšem postup zaslouží drobnou poznámku-odbočku (… či další letmé předsazení) v ohledu post-ideologické technicko-psychologické manipulace v kontextu takzvaného „neo-liberalismu“ (… a také „neo-konzervativismu“ :), tak jak si je radostně užíváme od začátku sedmdesátých let a explicitně od času Margaret Thackerové a Ronalda Reagana (… a jistě i mnoha dalších :). Osobně jsem totiž toho pevného mínění, že tento „neo-liberalismus“ již není kulturně-metafyzicky fundovanou ideologií, nýbrž že již zřetelně běží o soubor psychomanipulativní instrumentace, jejímž hlavním objektem-terčem je právě a jen systémový ne-vlastník a jeho reálná psychika. Neo-kozerv-liberální post-ideologie je založena právě a jen na dodávání manipulativní iluze, že systémový ne-vlastní nikoliv jen v nějaké „jiné vrstvě bytí“ (… tedy jakkoliv-nějaké „ideální“ a „transcendentní“) nýbrž dočista v nitrosvětské realitě „právě zde a teď“ není(!) čím reálně (… jako věc v souvislosti reálných funkcí) jest. Post-ideologická manipulace takto v zásadě radikálně dotahuje(!) onen „koncept“ takzvané „nitrosvětské transcendence“, která byla původněji v podobě ideje „Demokracie“ a hlavně ideje „Sociální Spravedlnosti“ (… příští kapitolka-odštěpek :) hlavní a situačně drtivou ideologickou zbraní tradiční kulturně-politické levice. Neo-liberalismus&Co. tak pouze převrátili tradiční osvícenský „koncept“ tak, že ho ad absurdum radikalizovali v tom způsobu, že přestali cokoliv „trascendentalisticky slibovat“, nýbrž dotyčnou iluzi „konstatovat jako fakt“, přičemž běží o iluzi velmi prostou, totiž právě a jen o to velkorysé tvrzení, že žádný systémový vlastník a systémový ne-vlastník „neexistuje“, nýbrž že „existují“ („právě zde a teď“) právě a jen ve svých možnostech a právech (idea „Právního Státu“) zcela „rovní“ a „svobodní občané“ (… idea „Demokracie“) jakožto a právě a jen jakžto lidská „individua“ (idea „Volného Trhu“).
Jde v zásadě o jednoduchý trik „překlopení“ nitrosvětské stále tak či onak temporální „transcendence“ ve tvrzení „čiré aktuální fakticity“ tak, že je tímtéž tvrzením skutečná veskrze aktuální empirická a přímo prožívaná realita a její reflexe a sebereflexe. Tradiční kulturní metafyzika samozřejmě rovněž obsahovala momenty přímé empirické lži (… tedy lži napříč přímému empirickému zážitku a jeho reflexi), avšak drtivě dominantně užívala lhaní po výtce „inteligibilní“ (… vztažené právě a prvně k „transcendentní inteligibilním předmětům“), o kterého pak bylo nitrosvětské a reálné pouze „logicky dovozováno“ (… ba jistě často a zpravidla formálně logicky naprosto správně :). Toto „inteligibilní“ lhaní pak bylo zajištěno tím, že pseudo-„diskurzy“, kterých se odehrávaly byly předem kalibrovány jako intelektuálně velmi náročné (… to jak obsahově, tak formálně tak i sociálně i individuálně procedurálně) nikoliv (… jen :) proto, aby byl omezen přístup k tomuto pseudo-„diskurzu“ (… bazálně již v ohledu prosté gramotnosti), nýbrž především proto, aby vtažení toho či onoho jednotlivce do téhož pseudo-„diskurzu“ bylo pro něj formativní nejenom prostě intelektuálně nýbrž i sociálně, tedy aby děj vstupu do něj byl i dějem (… zpravidla namáhavým dlouhým procesem) třídní mobility, a to jistě nejenom na rozhraní vlastnickém, nýbrž na rozhraní d-F/Dp, a tedy i na rozhraní mezi vlastnickým postavením a postavením a funkcí systémového intelektuála. „Neo-liberální revoluce“, kterou dle mého explicitně započal post-ideologický „věk“, všechny tyto složité a náročné struktury a postupy v zásadě zcela škrtá a přistupuje k přímé empirické lži naprosto prvotně a bezprostředně (… čímž dovádí ad absurdum tradiční „Credo quia absurdum!“ :), čímž byly klíčové manipulativy radikálně zjednodušeny, čímž byl k příslušnému „diskurzu“ prvně zcela otevřen přístup (… stal se natolik jednoduchým, aby doslova a záměrně každý, ba i třebas pologramotný, měl předem vlastně oprávněný pocit, že se ho může bez jakékoliv přípravy a výbavy zúčastnit) a v druhém (… asi mnohem významnějším) jsou tytéž potřebné sady manipulativů (… bývalých „Idejí“ :) „zformátovány“ do podoby efektivně použitelné v masovém nasazení prostřednictvím moderních sdělovacích prostředků (… vývojově primárně televize), prostřednictvím kterých mohou být socio-technicky a psycho-technicky stejně masově avšak v tomtéž velmi přesně cíleně a kalibrovaně přímo (… mimo jakoukoliv reflexi svého objektu) aplikovány-implantovány – otevřenost odpovídajících „diskurzů“ pak „spontánně“ podporuje jejich další reprodukci a mutace prostřednictvím další aktivity infikovaného objektu samotného.
Musím se přiznat, že mě výkon a efektivita této techniky neustále (… a zdá stále více :) fascinuje (… řekněme „z odborného hlediska a zájmu“ :). Musíme totiž vzít na vědomí, že nejenom Margaret Thatcherová během „své vlády“ totálně zdestruovala masivní celek zaměstnaneckého hnutí a zdá se definitivně marginalizovala jakoukoliv tradiční levicovou kulturnost a politiku v Británii, nejenom, že Ronald Raegan doslova ulhal Sovětský svaz (… a „spojence“ :) k prudké akceleraci jeho vnitřních „degenerativních“ dějů, nýbrž je dle mého třeba realisticky pochopit a akceptovat to, že od těchto iniciačních-„revolučních“ časů se byla založena nejenom naprostá destrukce (… de-konstrukce :) ideje „Sociálního Státu“ a jeho sociálních-„materiálních“ a sociálně-kultruních derivátů nýbrž byl takto napaden a fakticky již zcela destruován osvícenský stát „jako takový“. Ale ani to není to poslední a „nejhorší“, protože téže „revoluci“ se podařilo i velmi radikálně a téměř !“nepředstavitelně“ rychle v konkrétnosti změnit nejenom samu sociální strukturu pozdního „liberálního“ kapitalismu nýbrž strukturu a „input-output“ funkci mezně „individuální“ psychiky v zásadě všech tří základních sociálních tříd. Jistě: … celá tato „revoluce“ byla, jak víme a již jsme o tom několikrát mluvili, podmíněna prvně moderními komunikačními technologiemi a druze jistě masivními(!) finančními investicemi nejenom do jádra věci, nýbrž i do velkého množství kolaterálních projektů. No :) … raději zpět do „hlavního proudu“. :)
konec pzn. :) ///
Vyrobil GeoN on 01. 12. 11