Milí náhodní kolemjdoucí,
toto píši právě vám, abyste věděli, že jste se právě ocitli v infundibulu, našem „domácím plátku“; blogu, chcete-li; v místě, které sloužívalo čtení (a někdy i hovoru). Teprve po půl roce mi došlo, že by bylo fajn, kdyby toto místo bylo nějak znovu-uvedeno … vždyť přece všechno má mít svůj úvod … zvláště, když infundibulum mělo už svůj konec.
*
GeoN na jaře, na konci dubna, zemřel a nechal mě tu. A když jeden takhle „zůstane“ tu, přemýšlí, jak by si toho druhého občas „přivolal zpátky“ … tak mě napadlo, že (si) obnovím infundibulum. :-) Říkala jsem si: Budu se vrtat v GeoNových textech, budu je připravovat k vydání, a třeba si konečně přečtu všechno, co napsal, protože on psal tolik, že to jeden „nestíhal“ … zkrátka si v něm, v infundibulu, budu číst a bude mi připadat, jako by to říkal on, a tedy, jakoby tu byl. Hm … :-) Musím se chtě-nechtě tomuto svému dozajista „mulímu můstku“ vždycky pousmát. :-) (Znáte „tu věc“, nebo jak to říct … když čtete nějakou knihu, a tomu, co čtete, přiřazujete něčí hlas (třeba hlas nějakého herce), který předčítá „jakoby nahlas“ text, ale jen ve vaší hlavě? :-) :-D …
A taky mi přišlo fajn, že texty budou v oběhu, tedy aspoň některé, protože texty mají být čteny, a můj Jirka (chcete-li GeoN, troufám si říct, že je mi to dnes už tak trochu jedno) toho napsal za ta leta, co jsme byli spolu, dost … dost na pár let. Takže tady budu publikovat různé texty, jak mi to zrovna padne pod ruku, však ono „se to“ nějak poskládá, časem. ;-)
Vítejte.
S pozdravem
Blue
