… pokračování první …
Co je to metafyzika?
1/
… metafyzika je za prvé vždy tvrzením (či mlčenlivým předpokladem), že „svět“ jakožto celek, neboli „vše“ či „jsoucí“, je myslitelné … že ho „dokážeme“ tak či onak myslet …
… již to samo je, bohužel, hluboký „omyl“ … „svět“ myslet nelze, protože si ho nelze jakkoli „před-stavit“ … „svět“ je ne-před-stavitelný, a tudíž i ne-myslitelný … důvody?
… jakoukoli konečnou, vnitro-světskou „věc“, se kterou se uvnitř „světa“ setkáváme, „máme“ přirozeně v tomto setkání se „před“ sebou a jakožto takovou jí v situaci tohoto setkání se „máme“ jako „před-mět“ …
… konečnou „věc“, se kterou jsme se takto „ve světě“ setkali, pak můžeme v reflexi na toto původní setkání se myslet rozličně …
… můžeme o ní přemýšlet aktuálně, v reflexi na jeho přítomnost, avšak můžeme o ní přemýšlet i v modu „vzpomínky“ … ovšem my lidé máme i další přirozenou schopnost, že můžeme „o“ nějaké „věci“ takto reflexivně přemýšlet i v budoucnostním „modu“, to jest kupříkladu tak, že jsme se s ní již v minulosti setkali, a očekáváme, že se s ní setkáme znovu …
… lidskou schopností je ovšem i to, že dokážeme „věci“ projektovat a vytvářet … můžeme tudíž budoucnostně myslet i „věc“, která ještě není a nikdy nebyla, a tudíž naše reflexivní myšlení této „věci“ předchází našemu přímému setkání se s ní. Extrémem takového „projektování“ je i ten případ, kdy reflexivně myslíme „věci“, o kterých již předem víme, že se s nimi nikdy přímo nesetkáme – takovým případům říkáme „čirá“ fantazie či „fikce“. Ovšem i taková „fikce“ vždy používá a musí používat „materiál“ naší paměti, ze kterého naše „před-stavivost“ a intelekt projekt vytvářejí …. žádná fikce tak není fikcí „absolutní“ …
… odtud nám plyne: reflexivní setkání se je, jak vysvítá již ze slova „reflexivní“ (tedy: „zpět-ohnuté“), vždy reflexí „na“ nějaké setkání se předcházející jakožto přímé, byť v různých časových modech. Není žádné „čisté“ reflexe … ergo: reflexe sebe sama …. reflexe, jež se jakožto reflexe „ohýbá“ k sobě samé. Akt reflexe a akt, ke kterému se reflexe ohýbá, jsou vždy akty různými a nikdy týmiž – reflektuji na své vidění, slyšení, či snad i mluvení, avšak nereflektuji na totéž reflektování, i když hypoteticky může existovat libovolné množství řádů reflexe, ve kterých reflektujeme na reflexi nižší …
… co toto vše znamená?
… znamená to jediné: naše setkání se, ve kterých máme cokoli „před“ sebou jakožto „před-mět“, se odehrává vždy uvnitř „světa“ a tím, s čím se takto setkáváme, je vždy konečná, „nitro-světská věc“. Odtud nemůžeme myslet nic takového, co zcela prázdně označujeme slovy: „svět“, „vše“ či „jsoucno“. Ve shrnutí nám toto striktní tvrzení definitivně umožňují tyto dva argumenty:
* vše, co myslíme je vždy obsahově (předmětně) závislé na svých „nitro-světských“ zdrojích …
* nelze ani předpokládat „vykročení ze světa“ tak, abychom zároveň zůstali jeho „součástí“, protože reflexe jakožto akt nikdy nemůže zahrnout sebe samu „do“ svého předmětu – a tudíž jakékoli „myšlení“ již předem vylučuje „svět“(atp.) ze své předmětnosti …
… kus řeči:
tvrzení bez vysvětlení (Wu – WWW) Vloženo 31.08.2005, 20:54:38
Tak jsem se do čtení konečně pustil pořádně. A hned na začátku mám nejasnost – začínáš tvrzením, že „svět myslet nelze, protože si ho nelze jakkoli před-stavit“. Proč by myšlení něčeho souviselo s představením si toho? Zbytek textu vychází z tohoto předpokladu, ale jak jsi na něj přišel? Připadá mi, že existuje spousta věcí které myslet lze, ale představit si je nejde. Abstraktní pojmy, nekonečný vesmír, imaginární číslo, čtyřrozměrný prostor. Možná to jsou špatné příklady, ale o ně nejde, jde mi o to ztotožnění myšlení a představ.
ReWu (GeoN) Vloženo 02.09.2005, 08:20:14
… dobře, nevím jak to říci přesněji než je v textu, ale si jsem to trochu „odbyl“ (v tom případě děkuju za upozornění, že tomu není rozumět) … takže to zopakuji trochu jinak a budu se snažit … :-)
* * *
… „před-stava“ zde není míněna úplně v onom běžném významu tak, jak toto slovo každoděnně používáme … nejde o představu nějakého minulého smyslového vnímaní či fantazijní smyslovou představu něčeho, co jsme sice smyslově nikdy neměli, ale zkoušíme si to „jako“ smyslově představit (třeba myš se šesti nohama :-)) …
… to je jenom „užší“ význam slova „představa“ … proto je tam také ta pomlčka: „před-stavit“ …
… „před-stavovat si“ a „před-stava“ není nějaký psychologický akt, nýbrž je to „ontologická“ situace … každý Tvůj akt, lhostejno jaký, je vždy vztažen k nějakému před-mětu … k něčemu, co „máš před sebou“ … Tvé vidění je viděním něčeho, Tvé slyšení je slyšením něčeho, dokonce i Tvé nesení je nesením něčeho … nemůžeš vidět nic, slyšet nic, nést nic -> říkáme ne-viděl jsem nic atd. …
… a totéž se týká jakéhokoli myšlení … vždy myslíš něco … a ne-myslíš nic … a to, co myslíš, je vždy tak či onak „před“ Tebou … to, co myslíš, si „stavíš před“ sebe jako „před-mět“ své před-stavy … v tom je ona „ontologická“ situace … či: situovanost … jinak než v této situaci nemůžeš nic myslet … nemůžeš nic myslet, pokud to nestojí „před“ Tebou, a tedy: co si nemůžeš „před-stavit“ …
… myšlení a před-stavování tak nejsou nějaké dvě „mohutnosti“ stojící vedle sebe, nýbrž myšlení je jedním z mnoha možných případů před-stavování, mezi které patří i to mé představování šestinohé myši …
… to jsem si nevymyslel já, na to jsem „nepřišel“ já … to tak „jednoduše je“ a můžeš si to sám vyzkoušet a ověřit: to nejsou „věci“, které by byly nějak „mimo“ náš „dosah“, nejsou „nikde za“, to nejsou jenom nějaké „filosofické řečičky“ – můžeš si to „vlastnoručně“ osahat … :-) … a přišli na to jiní (Aristoteles, Brentano, Husserl) … je to „stará vesta“, které se říká „intencionalita“, i když tato „stará vesta“ má mnoho různých „výkladů“ – ale to jen tak „na okraj“ …
* * *
… a k myšlení: vše, čemu říkáme myšlení, se liší od toho ostatního svou reflexivností … obracíme se k nějakému svému přímému setkání (třeba vidění něčeho), anebo také k reflexi nižšího řádu, anebo také k naší nějaké fantazijní evokaci či představě v užším slova smyslu, čímž nám vzniká reflexivní před-mět, který nás samotné již předem zahrnuje jakožto svou vnitřní „součást“ …
… nad takovým předmětem pak můžeme provozovat spoustu různých „operací“, které právě nazýváme „myšlením“ … za jistých předpokladů (o těch je dále v textu) můžeme dělat téměř „cokoli“ … vskutku „téměř“ – protože to jediné, co nemůžeme, je překročení konečnosti (situovanosti) našeho před-stavování …
… zmínil jsi takové pojmy, jako je „nekonečný vesmír“ … ne ne .. to je jenom „prázdný“ pojem … či přesněji jakási „regulativní idea“ = „co-by-se-stalo-kdyby“ … například: mohu si vytvořit pojem: „nekonečná špulka nití“ – to jest taková špulka nití, kterou kdybych odvíjel věčně, tak jí nikdy nevymotám … no jo … ale mohu něco takového provést, i kdyby taková „nekonečná špulka“ existovala? … jistě, že ne, jsem konečná bytost, jsem smrtelný … musel bych do pojmu „nekonečné špluky nití“ zahrnout nejenom pojem „věčnost“, nýbrž i vlastní „nesmrtelnost“, tedy vlastní „věčnost“ … musel bych „pojmově“ šrtnout vlastní konečnost … ale to nedokážu, jsem svou konečností „definován“ …
… no jo … i kdyby: mohl bych pak tento pojem „provést“, mohl bych ho „ověřit“ … mohl bych, i kdybych měl nějakou špulku nití, o které tvrdím, že je „nekonečná“, jakožto „pojem“ vyplnit? … nikoliv … něco takového nemohu ani myslet, protože si takový děj nedokážu opět: před-stavit … jsem konečná bytost, která je „ve“ světě …
* * *
… stejně je to se všemi pojmy „nekonečna“ včetně všech pojmů „boha“ a podobně -> jsou to jen fataskní procedury extrapolace konečného, nitro-světského … totiž toho, s čím se setkat dokážeme a s čím se setkáváme, a tedy: co si před-stavit ve své situovanosti konečné bytosti dokážeme …
… nejsou to tedy „plné“ pojmy … přesněji: nejsou to žádné pojmy -> jsou to postupy „hypotetické“ extrapolace, na jejichž konci by mohl být pojem … avšak není, protože tuto extrapolaci nejsme schopni provést … v koncích i proto, že i tato hypotetická extrapolace je sama vnitřně sporná, a proto fantaskní: konečné nikdy neučiníš ne-konečným ani kdybys chtěl extrapolovat (předpokládal extrapolaci) „do-ne-konečna“ … konečnost a ne-konečnost nejsou rozdíly v „kvantitě“ -> nýbrž je to rozdíl „kvalitativní“ …
… „svět“ není „ne-konečný“ tak, že by byl „bez konce“, „bez hranic“ v prostorovém či časovém smyslu (již Anaximadros si vymyslel APEIRON – ne-omezené, ne-ohraničené jakožto „látku“), i naše regulativní spekulace o nekonečném (tak jak jsem se jí dotkl výše) je vlastně v tomto smyslu „konečná“ … „svět“ je „nekonečný“ tak, že je „otevřený“ a „otevřeností“ -> je „otevřenou otevřeností“ -> je „místem“ všech našich setkání, všeho našeho „před-stavování“ … každé naše setkání se, každá naše „před-stava“ ho znovu-otevírá jako toto „místo“, ve kterém „má“ svou situaci – tuto „nekonečnost“ nedokážeš myslet ani jako proceduru, protože jakožto toto „místo“ jednoduše není žádné „něco“ -> svět není „věc“, svět není „před-mět“ nelze ho „z“ nějaké „věci“, z nějakého „před-mětu“ ne-konečně extrapolovat … žádnou konečnou věc „ze světa“ ani tím „nejhypotetičtějším“ způsobem procedurálně neextrapoluješ „ve svět“ … „v“ boha ano -> ten je extrapolací člověka … „svět“ nikoliv … i bůh je vůči světu konečným … :-)
* * *
… a ještě jedna poznámka:
.. úvodní věta není premisou, ze které by ostatní text vycházel, nýbrž tvrzením, který další text vysvětluje a dokládá …
* * *
… snad jsme se někam dostali, jestliže ne … můžeme pokračovat .. ale chtěl bych Tě poprosit: ten text ještě není celý a je myšlen jako celek takže, prosím, zatím trochu „s rezervou“ …. :-) … je třeba číst dál, abychom se neopakovali … :-)
…. (Wu – WWW) Vloženo 02.09.2005, 09:28:37
Až text bude celý, to bude síla :) Takže říkáš, že před-stavování není představování. Ach ten jazyk. Nevyhovovala by Ti k vyjadřování spíš matematika? :)
Dost popichování. Takže když to shrnu – jakákoliv operace kterou vykonáme hlavou s námi samými počítá nebo je na nás závislá, je k nám vymezená. Ať se snažíme jak chceme, ani extrapolované pojmy se nás samých nezbaví. Už? Nebo jsem zase vedle? :)
Ale zase nevím, proč by mělo být třeba „pojem provést“, naplnit něčím reálným.
ReWu2 (GeoN) Vloženo 02.09.2005, 10:40:02
… jo, kdyby to šlo nějak „matematicky“, to by bylo … ale na to nějaký „fomalizovaný“ jazyk nestačí … tady se zabýváme počertech indivuduálními „věcmi“ … :-(
* * *
„… jakákoliv operace kterou vykonáme hlavou s námi samými počítá nebo je na nás závislá ….“
– snažím se porozumět, jak to myslíš … no snad bychom to tak mohli říct, ale je to ještě důslednější … každá „operace počítá“ s námi, snad ano, každý „pojem“ je ať chceme či nechceme, produktem našich reflexívních výkonů … ale: to vše, včetně nás samotných je „počítáno“ v naší „ontologické“ /“v ohledu k bytí“/ situaci … jsme situování jako konečné bytosti a jako konečné bytosti situované vzhedem k jiným konečným bytostem vůbec můžeme „něco dělat hlavou“ … tato naše situace je tím, co možnost toho „dělat něco hlavou“ vůbec otevírá, a tudíž je jí to tak či onak podřízeno. Naše pojmy prostě nemohou překročit naše „bytí“, jež je vždy již předem konečné – nitro-světské, je „uvnitř světa“, který není nějakou „největší věcí“ či „nekonečnou věcí“, na konec které bychom mohli dojít v nekonečném čase, nýbrž právě, jen a především určen touto naší situací v nejširším slova smyslu – jako její otevřený horizont, který „jde“ vždy s námi … tato situace „má“ nás … ona „počítá“ s námi a my se jí „nemůžeme zbavit“, i kdybychom se „snažili, jak chtěli“ … nemůžeme z této „situovanosti“ prostě „vyskočit“ a zbavit se jí …
* * *
… „provedení pojmu“? … dám Ti příklad, je to taková „meditace“, která opět není „ze mě“ – vypůjčím si ji:
… sedíš u stolu a tvá holka nebo maminka Ti přinese čaj … v hrnku … ona ví, že máš svůj oblíbený hrnek na čaj … je žlutý a z jedné strany má malý glazovaný ornament … Ty máš „pojem“ svého oblíbeného hrnku, „znáš ho“ …
… tedy: máš ho na stole, ale je otočený tou stranou s ornamentem od Tebe … máte doma další podobné žluté hrnky, ale ty „očekáváš“, že to je ten Tvůj oblíbený … ale! … jestě to není „provedené“ … Tvé „očekávání“ je ještě „prázdné“ … musíš natáhnout ruku a hrnek otočit … teprve když vídíš druhou stranu s ornamentem, tak se Tvé očekávání vyplní a ty „víš“, že je to Tvůj oblíbený hrnek …
… to je ilustrace oné situovanosti … Tvé „prázdné“ očekávání muselo být „vyplněno“ … takovýchto událostí prázného očekávání a vyplnění prožíváme denně obrovské spousty a nevšímáme si jich – fungují „bez nás“ … a stejně funguje i naše vytváření, držení prázdných a vyplňování pojmů v našem myšlení … můžeš mít třeba zcela prázdný pojem „Slon“, protože jsi slona nikdy neviděl a máš ho jenom jako prázdnou intenci nesenou tímto slovem … a stejně tak můžememe mít zcela prázdny pojem „nekonečný vesmír“ nesený tímto výrazem a nějakým vymezením algoritmu extrapolace, jež má k jeho vyplnění mířit … takový pojem je opět prázdný, ne-vyplněný …
… už? … říkáme, že se nám „splnil sen“, že se nám „vyplnilo dávné přání“ a takových příkladů bych si mohl vymyslet spousty …
…takže, jsme velmi podivná zvířata: ve svých reflexích dokážeme vytvářet ty nejfantastičtější „před-stavy“, ovšem to ještě neznamená, že jsou „vyplnitelné“ – že je můžeme „provést“ … už jsem srozumitelnější? … :-( :-) … omlouvám se … trochu jsem to zjednodušil, jsou tam ještě složitější „pletiva“, ale snad to není takový „hřích“ … :-)
… (Wu – WWW) Vloženo 02.09.2005, 11:28:25
Ano, srozumitelnější jsi. Naplnění pojmů je jasné.
A to ostatní zkusím ještě jinak: Takže ony prázdné pojmy, zástupce něčeho nepovažuješ za použitelné(existující), pokud je nelze naplnit. A prázdný pojem svět naplnit nelze, protože tak jak ho chápeme („vše“) je nepobratelný. Jednou mě napadlo, že kdybych chtěl v simulačním programu simulovat svět, musel by být složitější než ten svět sám. Ale protože program je součástí světa, složitější být nemůže. Dá se tohle, pravda primitivní, přirovnání vztáhnout k tématu?
—
Pokud jsem se ani teď nestrefil, domluvíme se na dalším postupu – jestli mám i nadále svými laickými dotazy plnit komentáře, jestli budeme komunikovat jinak nebo se těch konceptů prostě „pustíme“ a půjdem si uvařit čaj. Tedy já :))
ReWu3 (GeoN) Vloženo 02.09.2005, 13:38:44
… Tvoje přirovnání míří jistým způsobem tam, o čem přemýšlíme, ale jen a jen tehdy pokud to pochopíme takzvaně „onticky“: to jest jako „vztahy“ mezi nitro-světskými jsoucny …. mohli bychom to brát jako metaforu … to asi ano, pak by tam jistý „smysl“ asi k nalezení byl … simulovat svět „zevnitř“ světa je opravdu paradox … ale!!! —> „konečný“ :-) …
… víš proč? :-) simulace by musela simulovat samotný program, který je ve svém „běhu“ touto simulací, která ho simuluje :-) :-) … to není špatná aporie … ne? … dobrý … :-)
… ale je to v podstatě stále stejný „paradox“ jako to, myslet si, že strčím papírový pytlík do tohoto papírového pytlíku samotného … či zavřu krabici od bot do téže krabice od bot, nebo že had spolkne sebe sama od ocasu …. ergo: „konečný paradox“ …
… s tím „světem“ je to ještě jinak, a zkusím to zdůraznit:
… svět prostě není „věc“ … ani veliká a složitá „věc“ … a dokonce: nemáme ani „prázdný“ pojem světa … i „prázdné“ pojmy jakožto „prázdné“ intence nesené hlavně naším jazykem (ať již přirozeným či umělým /třeba formalizovaným jazykem matematiky/) jsou pojmy konečných „věcí“ … protože jsou vždy koneckonců „od“ nich „odvozené“ (to je opět metafora) … ale „svět“ není nějaká „věc“, uvnitř které by byly „všechny“ věci … a tohle už určitě zabere naplno:
… předpokládejme, že „na“ světě je přesně 5 věcí … takže:
celý „svět“ = 5 věcí …
no jo, ale „svět“ je taky „věc“, takže to neplatí, platí:
celý svět = 5 věcí + svět
celý svět = 6 věcí … no jo, ale potom mi vznikl nový svět … jako nová největší věc, uvnitř které je těch 6 věcí … takže:
celý svět = 6 věcí + svět
… a tak donekonečna … nikdy se nedobereš světa jakožto té největší věci ….
tohle je metafora možného vrstvení reflexí -> každá reflexe je nový „obal“, který nepatří do předmětu této reflexe, takže musíš provést další reflexi, abys tento nový „obal“ zachytil a „zapracoval“ do předmětu reflexe a tak opět do nekonečna -> nikdy nebudeš mít „svět“ před-sebou „celý“ jakožto „věc“ – „super-věc“ … never … už víš proč? :-) už už :-) ….
… protože to budeš ty, kdo vždycky bude „vně“ před-mětného světa jakožto „věci“ … ty, reflektující já, a tím vždycky „založíš“ nový svět, který z Tvého před-mětu vypadává … ergo: nemůžeš vytvořit ani „prázdný“ pojem světa jako před-mětu-„věci“, protože ho vždy budeš mít „za zády“ … Tvá intence je nejenom „prázdná“, nýbrž není žádná … to „nad“ čím můžeš ve své reflexi „operovat“ jsou vždy jen a jen konečné „věci“, a ani ta nejdivočejší extrapolace Tě „ke světu“ nemůže dovést … to jest nedostaneš se „ke světu“ ani v nekonečném opakování … ani „v nekonečnu“ …
… tohle je už opravdu „divoký“ výklad … ale lze ho v zájmu „rozumění“ použít … myslím, že ano … :-)
Závěr? Opakuji: … svět není „věc“ … !!! …. :-) = je to „horizont“ naší konečné situovanosti, a tím s čím se setkávám v tomto horizontu jsou jen a jen další jiné konečné „věci“ … nemůžeme z této konečnosti „vyskočit“ … jsme v ní „uzavřeni“ charakterem našeho bytí …
* * *
… to že ty kometáře jsou tady je podle mě dobře, můžeme se k nim vracet a popřemýšlet si na tím, co z nás vypadlo … jinak máš samozřejmě e-mail, který můžeš bez problémů použít …
* * *
… mám návrh … letmý popis „světa“ je ještě v tom spisku, který píšu pro mojí Jane: „o architektuře“ … zkus se na to podívat a já mezi tím budu pokračovat tenhle šílený text, ke kterému jsem se nechal vyprovokovat :-) … až a jestli to zkusíš přečíst můžeme se k tomu vrátit … co říkáš?
ReWu4… no jo …:-) (GeoN) Vloženo 02.09.2005, 14:02:51
… díky za kus řeči … bylo to fajn … musím jít spát … zase jsem ponocoval … a sotva koukám, už ani nenapíšu větu bez „překlepu“ … proberu se někdy k večeru, tak když Ti bude něco vrtat hlavou, tak to klidně napiš … a já si to nechám „povrtat“ v hlavě taky … :-)
(Wu – WWW) Vloženo 02.09.2005, 14:38:49
Jasně, souhlasím. Na architekturu se zkusím časem taky podívat. Přemýšlím, jestli jsou moje neznalosti filozofie ke škodě (nechytám se na spoustu věcí, kde by stačilo napsat „pojetí pojmu podle ….“) nebo ku prospěchu (nemůžu k tomu pojetí sklouznout :)).
Každopádně Tvůj divoký výklad je srozumitelný. Možná kdyby sis trochu popustil uzdu, bylo by to čitelnější. (á, zase ta čitelnost :))
ReWu5 (GeoN) Vloženo 03.09.2005, 03:15:02
… tak už jsem zase vzhůru … :-) …
.. „neznalosti“ filosofie jsou v mnohém výhoda -> nejseš indoktrinován a zmanipulován … ovšem to samozřejmě není zas až tak pravda, protože naše kultura je prosycena deriváty metafyziky (kupříkladu legitimizace našeho práva je vcelku metafyzická) a to nemluvím o „běžném“ životě -> moje matka například myslí ve směsi aristotelismu s Thomasem Hobbesem a nemá o tom tušení … taková manipulace a indoktrinace je potom ovšem nejefektivnější = člověk myslí metafyzicky a myslí si, že je to „od přírody“, anebo je přesvědčen, že to jsou „jeho vlastní názory a myšlenky“ … a při tom to není pravda -> vymyslel to někdo úplně jiný …
Takže: s těmi „neznalostmi“ je to nerozvážné … ideální je asi nějaké „znalosti“ mít, ale nenechat se jimi „ovládnout“ – mít od nich „odstup“ a důsledně je reflektovat … to je ale často problém … zeptej se ve škole učitele nebo profesora na něco, co on i všichni kolem považují za „samozřejmost“ a zpochybni to, polož nad to „hypotetický“ otazník (třeba že T.G. Masaryk byl skvělý první president) … bum ho … bude zle … :-)
* * *
… „divoké výklady“ plné nepřesných metafor bývají zpravidla čitelnější, ale hrozí velké nebezpečí, že budou zavádějící -> že nás svedou „z“ cesty na „zcestí“ … a to jak tehdy, pokud je použijeme jako „vyplňující ilustraci“, tak tehdy pokud jsou „vstupním obrazem“ nějakého rozhovoru … to je „večná“ potíž … člověk musí být „poctivý“ a musí takový „divoký výklad“ dobře označit a vyhradit se k němu ….
:-)
citatek z clanku ( – – ) Vloženo 11.03.2006, 19:43:21
„Tyto pozoruhodné fenomény zřejmě vždy odrážejí hlubší společenské definice a lze jimi odkazovat k epoše jako takové. Fenomén „céček“ tak svého času například zrcadlil éru „chronicky nedostatkového konzumu“ osmdesátých let 20. století v Československu. Céčka, pozoruhodně redefinované plastové elementy závěsů, nám také prozradila, že motorem dětských mánií je skutečně infantilní fetišismus a nikoli marketing, což u západních mánií nebylo nikdy tak čitelné.“
(krabatli) Vloženo 11.03.2006, 19:44:32
Tohle nepatri do metafyziky, pardon :-).
Rozhovor s Bondym: (krabatli) Vloženo 17.03.2006, 22:05:24
Otazka: Pripada mi, ze se ve svem pohledu na budoucnost nechcete pohnout prilis daleko z mista, ve kterem jsme jiz nyni. Vetsina vizionaru ocekava ve stejnem casovem vyhledu cestovani casem a podobne zbesilosti. Hmota je jiz dnes povazovana za duchovni substanci, a vy hovorite o tom, ze za 50 let nekdo potvrdi materialisticky pohled na svet…
EGON BONDY: (rozcilene) Vzdyt jsem rekl, ze materialisticka filosofie je mrtva jako mys v pisku! Samozrejme, ze filosoficky materialismus typu Demokritova, Diderotova nebo typu 18. stoleti je mrtev. Ja jsem hovoril o argumentech pro ateismus. Jsme ted zbaveni – zaplat panbuh – jednoho metafyzickeho monstra. Zustava jeste druhe metafyzicke monstrum, a to je Panbuh!
Otazka: Zivotnim prostredim dalsich generaci bude stejne tak Kyberie – kyberprostor, Info-svet, datasfera. Dovedete si predstavit, jak to vsechno zmeni i bezneho spotrebitele, jeho vnimani reality?
KYBER-BONDY: Na normalniho spotrebitele seru, ten je mi, jako filosofovi, lhostejnej…
http://www.zivel.cz/to.en/article.php?id=27
Co konkrétně Tě zaujalo, krabatli? (GeoN) Vloženo 18.03.2006, 05:06:05
… upřesníš? … nebo to projdeme celé? … :-) …
Konkretne vsechno a nic (krabatli) Vloženo 18.03.2006, 20:41:15
Tak uz to mam s Bondym. Pro mne je inspirativni svoji odvahou a obcasnou schopnosti cisteho rezu.
Horko tezko sem obcas sesmolim nejaky komentar a nemam cas se nad tim vubec zastavovat.
Jako praveho amatera mne zajima jen postoj, zpusob uchopeni problemu, rozbor konkretnosti musim nechat na nekom jinem.
Antropometrie na letisti: (straba) Vloženo 15.04.2006, 07:55:07
„Co pro použití služby musí cestující udělat? Nejprve absolvovat pohovor s celníky, vyplnit stručný formulář a zaplatit 99, respektive 119 eur. Obdrží identifikační kartu a již prochází bez čekání.
Právě urychlení procesu považuje Frank de Reij, viceprezident pro pozemní služby letecké společnosti KLM, za největší.“
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/nove-technologie/clanek.phtml?id=128163&tro1164_0_1
Prvni poznamka: dobrovolne se antropometricky zaregistruje jenom clovek, ktery ma jako prioritni nejakou nelidskou hodnotu: tady to budou asi penize.
Druha poznamka: prislovi „cas jsou penize“ nastesti plati jen v lovecke anglosaske spolecnosti. My, slovansti sberaci, vime, ze houby nam neutecou a letadlo poleti za chvili dalsi.
Vubec nevidim jako zdroj budouciho civilizacniho konfliktu nabozenstvi, ale zpusob chapani plynuti casu. Nebudou proti sobe stat dve „casove ideologie“ ale ti, kteri cas nechapou a ti, kteri mysli, ze mu rozumi. Resp. ti, kteri na nej prdi a ti, kteri se jej snazi „vyuzit“