17.05.2006
gNs … zvěcňování a zvěcnění
… aneb: „báze lidskosti“
… další doporučená „hesla“ mého „Slovníčku“:
… a také všechny další … počítám s nimi a odkazuji na ně … :-)
* * *
… na návrh jednoho z mých vážených „čtenářů“ se pouštím do tohoto lehce obtížného „hesla“ mého „GeoNického slovníčku“: „Zvěcňování a zvěcnění“. Není to „materie“ jednoduchá, obzvláště tehdy, chceme-li si uchovat srozumitelnost a čtivost. Zvolil jsem tedy tuto cestu: napsal jsem krátké „heslo“, jež zahrnuje pouze a jen „základní definice“, a k němu připojím obšírnější osvětlující a samostatný text, na který odkáži na konci tohoto krátkého „hesla“ …
* * *
„Zvěcnění“ je výsledný stav produktu aktu jádra specificky lidských bytostných sil, pro který je smysluplným zvolit termín: „zvěcňování“.
V tomto smyslu je zvěcnění stav převrácenosti ne-věci, a tedy jedině bytosti, ve věc, přičemž akt tohoto převratu (tedy: převracení) je oním zvěcňováním.
Odtud je zvěcňování aktivitou nějakého „subjektu“ této aktivity, jež má nějaký „objekt“. Toto obojí je tak původně a na počátku celého tohoto aktu bytostí, avšak na jeho konci „subjekt“ principiálně bytostí zůstává, zatímco „objekt“ je převrácen ve věc tohoto „subjektu“.
* * *
… ovšem pozor:
… „být subjektem“ a „být objektem“ ještě neznamená „být věcí“!
Předmětem, čili „ob-jektem“ (před-vrhem), a podmětem, čili „sub-jektem“ (pod-mětem jakožto pod-vrhem od slovesa „metati“ a „vrhati“), jsme vlastně ustavičně, stále a „pořád“. V každém našem setkání se s kýmkoliv a čímkoliv jiným se VYSTAVUJEME jakožto předměty a STAVÍME SI jiné jakožto své předměty a v tomtéž SE nám jiné VYSTAVUJE NÁM jakožto předmět a my JSME STAVĚNI předmětem jiného.
Předmětnost jakožto celek je tak vždy konkrétním komplexem tohoto všeho, veškeré této „oboustranné“ činnosti i trpnosti (aktivity a pasivity) a jakýkoli produkt naší „analýzy“ tohoto komplexního celku je jenom naší reflexivní abstrakcí, která se skutečným setkáním se nemá vcelku nic společného.
Totéž samozřejmě platí i pro „subjektivitu“ čili pro „podmětnost“. Jistě: v „přímém postoji“ vlastně žádný „subjekt“ nemáme – „máme“ ho jen a jen v jeho aktivitě, jež se ukazuje ve STAVĚNÍ SI jiného předmětem. Jistě: na straně druhé ovšem stejně nemáme ani jiné jakožto „subjekt“ a máme ho opět jen a jen jakožto výsledek jeho aktivity v tom, jak SE mám STAVÍ jakožto předmět. Předmět je tak produktem jak naší aktivity, tak i aktivity jiného, zatímco oba účastnící se „subjekty“ nám jsou nedostupné, vyjma výsledku jejich aktivity a průběhu této aktivity tak, jak se „na předmětu“ ukazuje.
Předmět tak není produktem subjektu, nýbrž subjektů – tedy obou setkávající se, a to „pro“ oba setkávající se jakožto v „přímém postoji“ subjekty „stejně“, avšak inverzně: nedostupné.
… co lze tedy takto „vzít na vědomí„?
Důležitou „věc“:
… totiž, že setkání se je vždy „vyrovnané“ a „symetrické“, a tedy oba setkávající se „jsou“ jak podmětem, tak i předmětem tohoto setkání se, a to zcela „rovně“ a „rovnocenně“, i když každý z nich „svým způsobem“, to jest takovým způsobem, který „odpovídá“ jeho přirozenosti, a tedy jeho bytostným silám, jež jsou „v“ něm zakotvený jakožto v přirozené bytosti.
Setkávat se tak znamená být předmětem a činit předmětem, a to obojí v tomtéž a v jednom.
* * *
… z-předmětnění tedy NENÍ z-věcnění … ale:
… zpředmětnění je předpokladem zvěcnění, protože ono zvěcnění je ve svém „základě“ zmanipulovaným zpředmětněním. Stejně jako se všechny bytosti přirozeného světa setkávají, a stejně, jako se setkávají každá „svým způsobem“, tak dokáží téměř všechny bytosti, se kterými se setkáváme, nějakým způsobem se svým setkáváním se zacházet.
Jak „zacházet“?
… no, toto zacházení se dotýká především a právě především toho, JAK se setkává vzhledem k jeho „symetrii“, a tedy k „symetrii“ a „rovnoprávnosti“ z-předmětnění, a tedy vnést do setkání se vzhledem k z-předmětnění „a-symetii“, a tedy i „ne-rovnoprávnost“.
Skutečnost, že jakýsi brouk „vypadá“ jako list vnáší do našeho setkání se „asymetrii“ v tom smyslu, že jsme to my, kdo je tohoto setkání se vyloučen jakožto „subjekt“ tohoto setkání se, jednoduše tak, že brouk se nám vystavuje tak, abychom ho si nebyli chopni z-předmětnit – postavit si ho jakožto předmět, a tudíž ho jakožto přemet míjíme …
… ale kampak na nás, na lidi, že ano?
… je-li v případě brouka jeho „vypadání-jako-list“ vnitřní „vlastností“ jeho samotného, jeho důležitou bytostnou silou, pak naší lidskou bytostnou silou je právě a především stavění si jiného předmětem tak, aby se nám jakožto předmět vystavil více a hlouběji, než jak by se nám vystavil sám, ze své vlastní bytostnosti, ze své „vůle“ a „chtění“ – by dokonce PROTI své přirozenosti, proti své bytostnosti a proti své „vůli“ a „chtění“ …
… jsme schopni donutit jiné k tomu, aby se nám od-krylo více a hlouběji, než je mu přirozené! … jestliže jiné bytosti zacházejí se symetrií setkání se převážně pasivně, defenzivně a staticky, pak my jediní, my lidé s ním manipulujeme aktivně, ofenzivně a dynamicky …
… a tomuto zacházení říkáme: „poznávání“ či „poznání“, a výsledku tohoto „poznávání“ říkáme:
… „vědění“ …
… lidské poznání a vědění jsou (abstraktním) kořenem zvěcnění, protože již ve své podstatě zvěcňováním a zvěcněním jsou.
Lidské vědění je výsledkem „universálního“ voyaerismu člověka, kterému říkáme: „zvědavost“, a který si člověk podepírá a koneckonců umožňuje přímou agresí do soukromí jiných bytostí, a to bez ohledu na hloubku narušení tohoto soukromí. Tato agrese jde pochopitelně až na hranici smrti jiného. Vždyť to téměř každodenně „známe“: některé jiné bytosti musíme nejdříve zabít, abychom je mohli donutit k tomu, aby byly naším předmětem tak, jak my chceme …
… jak říká Václav Bělohradský: „… je nejdříve potřeba toto jiné zabít, aby se nám nemrskalo pod mikroskopem …“
Jemná hranice mezi „symetrickým“ setkáním se, a tedy zpředmětněním na straně jedné, a zvěcňováním a zvěcněním na straně druhé je tak očividná a v zásadě každodenní. Všichni známe z filmů jednostranně průhledná zrcadla vyšetřoven či okna automobilů, všichni známe kamerové systémy, ty skryté i ty „veřejné“, a všichni známe, jak jsou konstruována vězení, kancelářské prostory, nákupní střediska … a všichni víme, jak funguje to, čemu říkáme: „věda“.
* * *
… „vědění“ a „poznání“ jsou však jenom začátkem celého děje zvěcňování bytosti, kterého žádná jiná bytost, se kterou jsme se zatím setkali, není schopna. Toto dvojí je jenom „předpokladem“, který již v zásadě je tím, čeho je předpokladem. Vědění je jenom předpokladem tvorby všech našich lidských projektů, algoritmů a realizací, v nichž jako ve stále se opakující sekvenci převracíme jiné bytosti, a odtud potažmo i sebe sama, v ne-bytosti: ve věci začleněné do funkčního celku reality, v níž se usilujeme permanentně „ověřovat“ a uskutečňovat svou lidskou „moc“, a tedy: zakotvovat zde nejenom svou sebezáchovu, nýbrž i sebeuskutečnění.
* * *
… výše řečené je ovšem jenom „abstraktním jádrem“ celého tématu „zvěcnění“ a „zvěcňování“, jež je obaleno košatou divokostí neoddělitelného „obalu“. Trpělivým a náležitě „zvědavým“ tedy připravuji rozvíjející „textík“, který je již skoro hotov, a na který se zde tudíž brzo objeví odkaz …
* * *
tož: … doplňkový textík se líhne na této adrese: >> Virtuální architektura << (pozn. – na linku najdete jen část článků, zbytek bude uveřejněn později … pokud se tak již nestalo, tak snad už brzy … hold on! .-)
… kus řeči:
(TheGreenMan – Mail – WWW) Vloženo 18.05.2006, 01:17:22
Já vždycky, když vidím toho Da Vinciho mana s roztaženejma rukama, vždycky si říkám: „Tobě patří svět, viď“ :/
Teď aktuálně fenomén ve filmu o grálu aka lidským džbánu, jinde zas třeba laboratoř, DNA, a to ještě pořádně nedošlo na polibek Herma s Afrodité…
… poznání, které je vlastně spasením, gnóze, křesťanství, hermetismus, renesance, romanstismus, Platónovi zabili Sókrata, a s tebou to ani nehne Aristotele.
„Lidské poznání“ je IMHO především prvně „lidské“ a potom možná poznání. Nějak mi prvně chybí vyřešit problém…
http://www.phil.muni.cz/fil/eo/skripta/kapitola_5.html#tth_sEc5.3
… rád s Vámi, TheGreenMane … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 18.05.2006, 02:22:16
… cokoli „proberu“, ale vyjádřete se, prosím, přesněji …
PS: TheGreenMan (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 18.05.2006, 02:35:37
… kdepak TheGreenMane … kdepak … :-) …
… zde nejste na filosofické fakultě … :-) …
… žádné DVA „řády“ … když tak, tak jeden … a mnohem spíše ŽÁDNÝ „řád“ …
… kdepak … zde, na stínítku monitoru, na který koukáte, se nedehrávají žádné metafyzické „rébusy“ … :-)
… více, zítra, tedy jestli budete mít zájem svou poznámku upřesnit …
(TheGreenMan – Mail – WWW) Vloženo 18.05.2006, 23:02:01
Ke krátkému heslu. Vycházíte z ne-věci. Možná může být těžké najít společnou představu o ne-věci. Nicméně se asi shodneme na tom, že ne-věc obsahuje potenciál stávát se či stát se věcí. Otázkou je co vše se změní a co vše může být ne-věcí.
Převracení jako zvěcňování podle se mi zdá příliš silné slovo, a to přihlížím k významových konvencím jen v nejnutnějších ohledech. Zvěcňování si spíše pojím se zobecňováním (PRAGMA), tedy spíše změnou stavu právě opačně ze subjektu na objekt, což ovšem nemění nic na jeho bytí. A nedá se zde hovořit ani o čase, protože přechází ve svůj vlastní prostor. Potud k vystavování v jeho služebnosti, která ovšem vždy stanovuje ne-symetrické setkání. O harmonii se samozřejmě uvažovat dá.
Re2-TheGreenMan (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 05:16:53
… mám pocit, milý TheGreenMane, že mezi námi vládne nedorozumění. V tomto blogu se skutečně neprovozuje filosofie -> četl jste zde něco „filosofického“? :-) …
… no, nechejme „pravdivé“ nadsázky:
***
v prvním:
… nevycházím z „ne-věci“ takto zhola negativně určené. Tomuto heslu předchází odkaz na jiná hesla(!) „Ne-věcí“ zde, v tomto „hesle“, takříkajíc začínám jenom ve vztahu k jeho titulovému obsahu, tedy: zvěcnění a zvěcňování. „Čtenář“ si potřebuje uvědomit, že existuje také něco takového, co není věcí, protože naše „tradice“ velmi často podsouvá jednoduchou rovnici „jsoucí=věc“ … a tak je to také „zažito“, byť je to metafyzický produkt …
… zvěcnění a zvěcňování zde a „pro mě“ není žádný problém, nýbrž fakt. Zopakuji Vám tedy obsah toho, co jste nepřečetl a co bylo předpokládáno.
Věc jest (vskutku jest) „cosi“ (chcete-li „jsoucí“, ale pro mě s rezervou), které jest „pro“ jiné, „z“ jiného. Můžete si klidně pro představu vzít jako exemplum Heideggerovo „příruční jsoucno“, i když by to mohlo být zavádějící. Ono „bytí“ k“ je totiž nutně i „bytím pro“ = „bytí k“ jakožto „funkční výstup“, „bytí pro“ jakožto směřování k „účelu“ (probůh zde zapomeňte na Aristotela a vše jakkoli „odvozené“ – chybí nám zde totiž jakýkoli „příslušný“ kontext) …
… toto je „o bytí“, nikoliv, že není! … ale o tom níže …
… a z „k čemu“ může „být“ věc? K čemukoliv. Ovšem pouze a jen „v vztahu“ ke svému účelu „v“ jiném. A tím je „co“? Tím může být jedině a jen cosi, co není „pro“ jiné a „z“ jiného, nýbrž co jest „pro“ sebe, „v“ sobě, „ze“ sebe a „sebou“ – čili? – to, co označuji jménem: „bytost“.
Bytost je to, z čeho věc „čerpá“ své bytí, avšak nikoli tak, že takovou byla věc přirozeně, nýbrž tak, že takovou byla „udělána“, byla do toho bytí „z“ jiného a „pro“ jiné převrácena – byla donucena takto své „bytí“ čerpat. Jinak by koneckonců přestala být, protože ono „udělání“ jí již jejího bytí (bytí „v“ sobě a „ze“ sebe) dávno zbavilo. Známe to zcela každodenně: „své“ věci musíme „udržovat“ a „přidržovat při“ bytí, jinak jakékoli bytí ztrácejí, a zanikají. Bytost „se“ neudržuje, zachovává se a uskutečňuje „se“, protože, jak víme, jí o její bytí „běží“ a „běží“ jí takto o toto bytí jakožto o bytí její, zcela jedinečné, „neopakovatelné“, singulární. Věci o žádné bytí „neběží“, protože žádné „nemá“. Jistě si vzpomenete na Aristotelův „nepřirozený pohyb“, že ano? – vezměte si odtud „obraz“, metaforu, avšak pouze a jen metaforu.
… tedy k Vaší poznámce na začátku: máte „k dispozici“ nějakou jinou „ne-věc“, než je bytost, a to lhostejno, zda jde o bytost, která věc „udělala“ či nikoliv? …
… já ne … „sklad je vyčerpán“, co naděláte – kde nic není, ani čert nebere … ledaže byste si něco „vymyslel“.
… a tedy?
… zvěcnění není nic jiného než převrat bytí, a to z bytí „v“ a „ze“ sebe, k bytí „v“ a „z“ jiného – převrat bytosti ve věc, a to „převrat“ doslova i i „obrazně“.
… a kdo toto zvěcnění dělá?
… no, nějaká bytost, že ano? … jiná a další věc, zde totiž může být jenom a jen prostředníkem, dalším prostředečním „bytím k“, a tedy „bytím pro“ – „pro“ tuto bytost, která věc „dělá“, a tedy je vzhledem k věci a věcně jejím „funkčním vstupem“, avšak rovněž a v jednom jejím účelem. Bytost tak nikdy není ani „funkčním výstupem“ věci, a tedy „bytím k“, a zároveň nikdy není ničím, co by mělo účel, nýbrž vždy jest účelem, aniž by bylo samoúčelem.
… kolik „druhů“ takových bytostí doposud známe? … jednu: sebe … ovšem opět: ledaže byste si nějakou jinou „vymyslel“ …
… takže vidíte: žádná „filosofie“ se nekoná … toto, co zde čtete nemá s „filosofií“ nic společného.
***
… v druhém:
… nevím o jakých „významových konvencích“ mluvíte. „Zde“ platí jenom ty „konvence“, které si „zde-sám“ uděláte. Četl jste úvodní „info“ mého blogu? Zde žádné „významové konvence“, které zde nebyly vytvořeny či souhlasně přijaty „neplatí“. Vždyť říkám: „zde“ nejste na žádné „filosofické fakultě“. Pokud zde chcete vytvořit, se mnou či s někým jiným, nějakou shodu, tak do toho … jinak opravdu nevím, o čem mluvíte … :-)
***
… v třetím:
… jistě o tom je v textu řeč. Naše „poznávání“ rezultuje v jakkoli obecném, a tedy v tom, čemu říkáme „vědění“ … a tak dále, to jistě znáte. Kde jinde by také mohlo toto „obecné“ pobývat, že ano? Nebo Vy jste se „někde“ s nějakým „obecným“ setkal? jen tak „zhola“ čili: „abstraktním“ … já ne a Vy určitě také ne … nebo ano? …
… jistě: … o „vědění“ jakožto „startovní fázi“ aktu zvěcnění, jak jste si jistě všiml, je zde řeč. Jde ovšem o takovou „startovní fázi“, ve které je „výsledek“ již „obsažen“ ve svých charakteristických rysech: již zde, i když nejde o „celý“ výkon, jest věc věcí … již zde je bytost jakožto „věděná“ převrácena ve věc, i když jen a jen jakožto takto „věděná“.
… a o „symetrii“ či „asymetrii“, což jsou skutku jen přirovnání, která kulhají a jsou použita z úsporných důvodů, je zde řeč jenom a jen proto, aby bylo potrženo, že „asymetrické“ setkání se již vlastně žádným setkáním se není, protože se zde již „nevyskytují“ dvě setkávající se bytostí, totiž dvě „různá“, jiná bytí „v“ sobě, „pro“ sebe a „sebou“, nýbrž jen a jen jediné takové bytí. Kdybychom se zabývali setkáním se jakožto takovým, pak bychom se u toho jistě zastavili, avšak v tomto případě to nebylo nutné.
Do důsledku není bytostné „ničím k vědění“ – bytostné je „třeba“ nechat být, pokud chceme, aby bytostným zůstalo. Jistě: pokud „chceme“, protože my, lidé, tak „chtít“ musíme – v tom je náš „malý problém“, že ano? Již jakýmkoli naším, tedy jistě „lidským“, jaké také jiné (jak jste minule ´m i když stále netuším proč, podotkl), „věděním“ nutně zbavujeme jiné jeho bytostnosti, a tedy i jejich „subjektivity“ v našem setkání se, neb toto setkání se jakýmkoli naším „poznáváním“, a tedy i „věděním“, předpokládáno. Jedinou „cestou“ jako si „pro sebe“ uchovat jiné jakžto bytostné je ne-poznávat ho: ponechat ho tak, jak se samo „dává“, a nijak jinak …
… tomu, proč připojujete řecké slovo: PRAGMA, opravdu nerozumím, protože možných souvislostí je zde asi milion, avšak nevidím důvod, proč bych se právě v tomto případě měl k nim přivracet a odkazovat. Naopak: to, co zde čtete s řeckou metafyzickou tradicí nesouvisí, či přesněji: je záměrně vylučována, a tedy je zde souvislost spíše negativní. Nerad bych se tedy propadal do běžné „akademické etymologie“ obzvláště oné filosofické, i přesto, že je to občas užitečné. A do důsledku: kdybych se stále „vkořeňoval“ do této tradice, pak bych s velkou pravděpodobností vůbec nemohl napsat to, co výše čtete.
***
… ve čtvrtém:
… Vaše věta: „A nedá se zde hovořit ani o čase, protože přechází ve svůj vlastní prostor.“
… je mi naprostou „záhadou“: „co“ přechází v jaký „svůj vlastní prostor“? … netuším … mám celou sadu možností, fakt je mi líto, nemůžu sloužit a doslova vymýšlet si to, co Vy myslíte nebudu: nedostatek „informací“ … :-)
… ale přesto to zkusím, ať mě nemáte za nezdvořáka:
… vypustím-li ten „vlastní prostor“ (což sice asi měl být argument, avšak: znovu se omlouvám) a předpokládám-li, že stále mluvíme o změně bytosti ve věc, pak musím konstatovat, že jde o „setsakra“ časový „děj“, a to hned v několika možných uchopeních, ne-li u jejich kořene samotného. Zde je totiž, pokud sebe pochopím jako „zvěcnitele“ – jak také jinak, a právě jiné bytostné vytrženo, ze svého „vnitřního času“ a vtaženo „do“ mého, a to vše „v“ mém „vnitřním čase“. V mém „vnitřním čase“ se tedy odehrává děj, který pro jiné představuje, či spíše: jest, změnou času samotného.
Opět: z „parity časů“ se stává jeden čas, totiž ten „můj“ a jen „můj“, zatímco jiné je „svého“ času zbavena a vtažena do „mého“. Znovu: rozbití a zrušení „rovnoprávnosti“ setkání se v ne-setkání, v aktu převratu bytosti ve věc.
Prostor? Jistě, i na něj můžeme „pomyslet“, avšak zcela opačně, než jak, omlouvám se nejasně, naznačujete Vy. Jistě, že jiné je „svým místem“, stejně jako jsem jím já. Jistě: právě proto vůbec můžeme ve svém setkání se ustavovat cokoli, co míníme slovem „prostor“ se vším, co k němu patří: „vzdálenost“, „dálka“, „blízkost“, „při-blížení“, „v-z-dálení“ a tak dále. I tento „prostor“ tak „existuje“ jen a jen v „paritě“ setkání se, v němž ho spolu-ustavujeme a spolu-otevíráme. Hle, hle: do důsledku vzato i jakýkoli „objektivní prostor“ je v aktu zvěcnění „rozbit“ a „zhroucen“ zpět „do“ mého „místa“, protože „místo“ jiného bylo doslova „okupováno“ mnou jakožto „zvěcnitelem“. Totéž, co v případě času.
***
… (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 05:18:16
… v pátém:
… „služebnost“? … nevím, nevím, ale kde by se vzala. Je věc něčím „služebným“? „Slouží“ věc? Nemyslím: služba se může týkat jenom jiné bytosti. Jenom jiná bytost Vám může „ze“ své bytostnosti „sloužit“ a „po-sloužit“, a to „ve“ svém „bytí v“ sobě a „ze“ sebe. Služba je „dar“, který je „darován“, kterým jste „od-darováván“. Ve službě není „parita“ setkání se nijak narušována, ba spíše naopak: „zde“ je možnost tohoto narušení přehrazena a zahrazena, protože sloužící „napodobuje“ věc, avšak „v-skutku“ tím, kdo nabývá „převahy“, jest ve zcela jiném smyslu. Proto také „službu“ přijímáme „s vděčností“, kterou službě „oplácíme“ toto „předkládání se“ věcí a vykupujeme tak svou „vinu“, protože služba v nás „pocit“ viny nutně vyvolává. Zapomněl jste na Ježíšovo mytí mohou učedníků? Zapomněl jste na myslivecké vzdávání úcty a vděčnosti ulovené zvěři? … Zde jde o službu a oběť …
… věc? … věc neslouží, věc funguje = na příslušné „vstupy“ dává příslušné „výstupy“ – tak je „udělaná“ a tak jí máme „v moci“. Udržujeme ji „provozními vstupy“ a ve chvíli, kdy jí již nelze takto „u-držet“, tak jí „pouštíme“ a zcela bez jakékoli „vděčnosti“ a pocitu „viny“ jednoduše „vyhazujeme“, čímž věc definitivně přestává být, neb své „vlastní“ bytí nemá. Jistě jsou i zvláštní věci, které nabudou takových významů, že je nečeká tento „osud“, avšak to je již, a dnes obzvláště „věc další“.
… bytost NENÍ věc = bytost MŮŽE sloužit, věc MUSÍ fungovat … služba „symetrii“ neruší, zvěcnění ano … zřetelné, ne?
***
… v šestém …
… setkání se „samo“ tedy nikdy nemůže být „asymetrickým“, ne-symetrickým. Setkání se je vždy setkáním se bytostí a setkáním se „symetrickým“. Způsob, jakým máme věci, je zcela jiný, než jakým „máme“ jiné bytosti – jde vždy jen a jen o „vztah moci“, kterou je bývalá bytost zcela „proti“ sobě samé spoutána, a tedy doslova znásilněna. „Ve“ věci se „setkáváme“ tak maximálně se sebou samotnými, avšak nikoli jakožto s bytostmi, nýbrž s tím, co je korelátem věci: se zvěcnělým „subjektem“ zvěcňování. To je to, co jsme schopni odhalit v naší reflexi, pokud si nedáme „pozor“, a nezahradíme „platnost“ rovnice: „bytost=věc“, v titulu: „jsoucí“, jak je v evropské metafyzice nutným a notorickým zvykem.
***
… v sedmém …
… „harmonie“? … opravdu netuším, o čem je řeč …
***
… shrnuji …
… abych pravdu řekl, tak nemám představu, o co Vám běží? … ale můžeme si udělat další „kolečko“, třeba si začneme rozumět …
To GeoN (TheGreenMan – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 15:51:03
GeoN: „… mám pocit, milý TheGreenMane, že mezi námi vládne nedorozumění. V tomto blogu se skutečně neprovozuje filosofie -> četl jste zde něco „filosofického“? :-) …“
V tom případě se omlouvám za mé komentáře.
… není třeba se omlouvat … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 20:01:40
… to, že to není filosofie, ještě neznamená, že to není přemýšlení a myšlení … pouze to prostě není filosofie (co to je? … nevím, ale to nění jakkoli důležité) …
… takže: žádná omluva není na místě … Vámi citovanou poznámkou jsem chtěl jediné: že myšlení nemusí být onen „metafyzický folklór“, kterým aktuální filosofie je …
… víte, já osobně mámm „filosofii“ a „filosofy“ takříkajíc „za sebou“. Jistě můžu se o ní rád „bavit“, avšak:
… „O“ ní … nikoli „V“ ní …
… kdybych se chtěl „bavit-ve-filosofii“, tak jsem na nějaké „filosofické fakultě“ … a pak bych si „nehrál“ s takovýhle „blogem“, že ano?
… takže:
… komentujte dál, ale ať to má „hlavu a patu“, které NE-filosof může rozumět … a to tak, že to budete „automaticky předpokládát“ jako nějakou „významové konvence“ … opakuji: se mnou jste žádné „konvence“ neudělal …
… shrnuji:
… psal jsem se s odpovědí Vám nějaký čas, Vaše reakce je opravdu „skromná“ …
(TheGreenMan – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 20:45:25
GeoN: „… „O“ ní … nikoli „V“ ní …“.
Jasně, toto je výstižné a nyní se ve vás dá se říci v tomto ohledu orientuji. Nicméně já jsem NE-filozof, na půdu FF jsem nevstoupil. Nedělám rozdíly o ní, v ní. Chápu ji spíše životně.
GeoN: „metafyzický folklór“.
Folklór chápu, o metafyzice máme zřejmě jiné představy. Ovšem překonáme-li je, nepůjde prozměnu o „filologický folklór“?
K ostatnímu, omlouvám se, nedostatek času mi nyní nedovoluje více.
… jistě, oba tyto „folklóry“ … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 21:09:06
… bychom zcela jistě neradi provozovali … a propose: všiml jste si, že vše, co je „folklórem“ páchne na sto metrů formalínem? … určitě ano, že ano? …
… ten pach se prostě ignorovat nedá, protože Vám zvedá žaludek …
***
… nikterak jsem s „podezřením“ nemyslel, že Vy jste „od“ někud z nějaké „fakulty“, avšak evidentně jste „filosofií“ poznamenán … nebojte: já taky a nedělá mi to nijakou radost …
… pro příště: … na skripta mě odkazovat nemusíte, mám jich doma stohy, a abych pravdu řekl už mě nezajímají, zaplať bůh a protože mě už zajímat nemusí …
… odtud:
… nemyslím, že máme o metafyzice „různé představy“, myslím, že právě naopak … ona se totiž již pár tisíc let metafyzika „představuje“ sama = je to její „práce“:
… to a především to …
… a představovala se tak dlouho a tak vehementně, že nám zaplevelila téměř vše – včetně našeho jazyka, a tedy i toho „jak“ myslíme myslíce-ne-myslíce, že je to tak „přirozené“ …
… ale kdybych s Vámi začal „o“ metafyzice (to jest: filosofii) mluvit „v“ metafyzice, tak už v ní nadobro uvízneme … to je také její „práce“ … metafyzika je především „past“ …
… kdepak: nebudu strkat hlavu do oprátky, ze které jí pracně vysoukávám …
… chytré „zvíře“ do pasti neleze dvakrát …
… takže:
… žádný „filologický folklór“ … kdepak. Vytáhnete-li hlavu z metafyzické oprátky, tak zjistíte, že vám toho „k dispozici“ moc nezbývá … tak je i náš zcela přirozený jazyk doslova zamořený, bylo v něm vybito a znásilněno skoro „vše“ … „filologický folklór“ patří k tomu „filosofickému“ …
… myslím, že si nakonec rozumět budeme, stačí se jenom trochu „posnažit“ … díky … :-)
… obávám se … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 21.05.2006, 08:15:11
… že se sem někdo pokusil dnes ráno vložit svůj komentář a nebyl úspěšný …
… omlouvám se, ale jsem v tom opravdu nevinně … poslední dobou se to stává i mě samotnému. Příčinou bude nejspíše lehce nenaladěný anti-spamový filtr, který nyní běží na bloguje.cz …
… je mi to moc líto, ale opravdu, pevně věřím, stačí to zkusit ještě jednou … za chvilku a případně „jinými slovy“ … kupodivu na to ten „skript-hlídač“ zabere …
… díky …
… tady je to nějaké „prokleté“ … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 21.05.2006, 19:34:34
… jak vidíte, tak mě vložit příspěvek jde … opravdu s tím nemůžu nic udělat, je mi líto … :-(
zkouška.. (BM – Mail – WWW) Vloženo 22.05.2006, 12:44:14
….. jde?..
… je to zvláštní, ale mě to vkládát jde … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 23.05.2006, 05:56:34
… jestli nebude opravdu problém v nějakých znacích, které jsou třeba ve Wordu skryté …
… občas to takhle dělá, když je třeba text dlouhý, ale to je „košer“, protože to vypíše hlášku …
