18.05.2006
… Zvěcnění a zvěcňování: Uvedení
(… tento zcela „náhodný“ textík je doplňkovým k jednomu „heslu“ mého GeoNického {>>zde<<} „slovníčku“ a je „na přání“, takže doufám, že alespoň trochu „vyhovím“ … :-)
následující část>>>
„heslo“ Slovníčku * celý textík a příslušenství
1 * 2 * 3 * 4 * 5 * 6 * … mimochodná odpověď * … další mimochodná odpověď …. (bude doplněno později)
UVEDENÍ:
… kapitalismem zcela pochopitelně stále odmítaný, bagatelizovaný či kriminalizovaný Karel Marx kdysi ve svých „Filosoficko-ekonomických rukopisech“ napsal:
„Nepřenášejme se do nějakého vybájeného prvotního stavu jako ekonom, když chce vysvětlovat. Takový prvotní stav nic nevysvětlí. Ekonom jenom posune otázku do šedé, mlhavé dálky. Formou faktu, události předpokládá to, co má dovodit, totiž nutný vztah mezi dvěma věcmi, např. mezi dělbou práce a směnou. Tak vysvětluje teologie původ zla prvotním hříchem, tzn, ekonom předpokládá jako fakt, ve formě dějin, to, co má vysvětlit.
…
Národní ekonomie vychází z faktu soukromého vlastnictví. Nevysvětluje nám je.“
… hmmm … Karel Marx si položil před sebe svůj „program“, ale nenaplnil ho – nevysvětlil nám vlastnictví, naopak ho předpokládal a tento předpoklad zamlžil převzetím tradiční pseudo-duality vlastnictví „společného“ a „soukromého“ analogicky s tím, co dělal i jím kritizovaný „ekonom“ (k tomu viz text zde v blogu: „Vlastnictví“). Asi i on byl stále tímtéž „ekonomem“ s tím rozdílem, že se rozhodl „sloužit jinému pánu“ … tak, tak …
… jaký byl mechanismus Marxova myšlení?
… jistě, základní schéma je Hegelovo:
… Idea se v dějinách klade „v-přírodě“ sama sobě předmětem, a tím se, veskrze „Práci“, kterou tyto „dějiny“ ve svém chodu jsou, „vrací“ zpět k sobě – nabývá „sebe-vědomí“ a stává se tak „Duchem“, v němž „dějiny“ končí.
… vidíte to? Zde je již všechno skryto jako šuplíčku šicího stroje: Idea, Práce, Dějiny a Duch. Marx tuto konstrukci jednoduše aplikoval na člověka a jeho práci s malým „p“. Co je zde „jádrem pudla“?
… jádro pověstného pudla se zde zakopalo v jednoduché, a zároveň téměř mystické, představě o tom, že člověk se v ději práce, v ději vytváření svých věcí jakýmsi způsobem „do“ této prací vytvářené věci „přelévá“, že do ní téměř plótínovsky emanuje a „pokračuje-v“ ní. Tedy? – že se ve věci sám sobě staví předmětem zcela stejně jako Hegelova Idea.
Odtud mluví Marx, spolu s Hegelem, i když jinými slovy, o: „z-předmětnění“.
Zde nejde jen o nějaké „položení si něčeho předmětem“, i když to ve vztahu s hegeliánství také dozajista souvisí. Zde se takto děje doslova „materiálně“ či snad dokonce „hmotně“, „tělesně“ a „smyslově“. No, posuďte sami, jak je to vysloveno myslitelem samým:
„Universálnost člověka se jeví prakticky právě v universálnosti, která dělá z celé přírody jeho neorganické tělo, jak pokud je příroda 1. bezprostředním prostředkem k životu, tak pokud je 2. hmotou, předmětem, nástrojem jeho životní činnosti. Příroda je neorganickým tělem člověka, totiž příroda, pokud není sama lidským tělem. Člověk žije z přírody, znamená: příroda je tělo, s nímž musí zůstat v ustavičném procesu, aby nezemřel. Že fyzický a duchovní život člověka souvisí s přírodou, nemá žádný jiný smysl, než že příroda souvisí sama se sebou, neboť člověk je částí přírody.“
.. vidíte to? … Hegelův „Duch“ se v Karlu Marxovi, v Marxově „Člověku“ stal „Tělem“ jakožto „Přírodou“ ve svém generálním „Celku“. Odtud pak Marx tak často mluví o realitě jakožto o „druhé přírodě“ a odtud je také založena možnost, že tato „druhá příroda“ jakoby zcela „přirozeně“ onu „přírodu první“ pohlcuje a „přirozeným vývojem“ dalším „pohltí“, aniž by to znamenalo cokoli „podivného“ či „ne-přirozeného“. Karel Marx v tom měl prostě zmatek a není se co divit, protože ani my na tom stále, „obecně“ vzato, nejsme o nic lépe, že ano?
… tedy „z-předmětnění“ …
Zde je kořen Marxova (a nejenom jeho – možná genealogie je velmi dlouhá) chápání vlastnictví. Vlastnictví je totiž i pro Karla Marxe, i když bychom to možná nečekali (viz opět text zde v blogu: „Vlastnictví“), přirozeným „faktem“. Jistě: pro Marxe bylo přirozeným jen a jen vlastnictví „společenské“, ovšem i to je koneckonců vlastnictví, že ano? Takže vlastnictví „samo“ zůstává stále jakýmkoli „vysvětlením“ nedotčeno.
Tedy: „z-předmětnění“, jakožto pokračování („emanace“, „pře-lévání“) člověka do jeho výtvoru v ději práce, je dle Marxe nutně a přirozeně i aktem „přivlastňování“. A protože je člověk dle Marxe (ale i dle nás samotných) bytostí přirozeně společenskou, a tedy i jeho práce má nutně a přirozeně společenský charakter, tak si stejně nutně a přirozeně přivlastňuje „kusy přírody“, jež prací převrací ve „své předměty“ (a tedy v „předměty“ sebe sama), opět, jen a především SPOLEČENSKY …
… a je to tady: o toto a především o toto Karlu Marxovi běží. Neběží mu o „vysvětlení“ vlastnictví či čehokoli dalšího a jiného, běží mu o to, „doložit“, že vlastnictví je přirozeně „společenské“, a nikoli „soukromé“. Skutečnost, že toto doslova hegelovské „pojetí“ vlastnictví je v příkrém sporu s jeho vlastní představou o tom, že vlastnictví je „společenský vztah zprostředkovaný věcí“, protože takto je primárně a původně „vztahem“ člověka a věci zprostředkovaný prací, a tedy všechno „společenské vztahování“ přichází „k věci“ až druhotně a vnějškově – v Marxově „balení“ jakožto vztah „rovnosti“ („společenské“ vlastnictví) či „ne-rovnosti“ („soukromé“ vlastnictví). Obě tyto podoby vztahování totiž pak jednoduše spadají do „množiny“ vlastnictví jakožto dvě „pod-množiny“ určené ze zdroje přistoupivších vnější specifik, tedy: „druhy v rodu“ …
… nene, pane Marx: vlastnictví je buď vztahem mezi lidmi zprostředkovaný věcí, anebo výsledkem „z-předmětnění“ v ději lidské práce.
… ale nechejme v tomto Karla Marxe jeho vlastním paradoxům a aporiím. Nám stačí, když jsme pochopili, jak a odkud to myslel, že ano? Obraťme se nyní k dalšímu důležitému motivu, který musíme zmínit, abychom dostali dostatečný přehled: „odcizení“.
Pojem: „odcizení“ býval, ještě tak do konce šedesátých let minulého století, a možná, že ještě „o kousek“ déle, naprosto „brutální“ zbraní levicové kritiky vlastnického (tedy kapitalistické) sociálního systému. I tento pojem je samozřejmě založen v pomyslech Karla Marxe, a tedy i jeho učitele Georga Wilhelma Friedricha Hegela.
Je to přeci, pro náležitě spekulující „rozum“, naprosto „zjevné“:
Idea se ve svém zpředmětnění „v-přírodě“ sama sobě „odcizuje“, staví se sama sobě „v“ něčem sobě jiném, a tedy „cizím“, a teprve v „Práci Dějin“, v níž si toto své „zcizení“ zase „přivlastňuje“ (zcela ve výše zmíněném smyslu), se opětovně „vrací-z-cizoty-k-sobě“, aby se tak stala „Absolutním Duchem“.
Okouzlující, že ano?
Ovšem Karel Marx tuto spekulaci modifikoval, a to velmi znatelně a citelně. Pro něj totiž není akt „zpředmětnění“ původně a v jednom i aktem „odcizení“ tak, jak je tomu v bohatýrské spekulaci Hegelově. Kdepak: Marxovi je zpředmětnění původně, přirozeně a naopak již a původně přivlastněním, přisvojením a osvojením stejně, jako je mu původním a přirozeným „společenské“ vlastnictví. Co se to stalo?
Stalo se toto: … z člověku zcela přirozeného „z-předmětňování“ (a tedy přivlastňování, přisvojování a osvojování „kusů vnější přírody“, tedy té „první přírody“) se stává „odcizování(se)“, a tedy v důsledku a výsledku i „odcizení(se)“, teprve a tehdy, když k tomuto „ději“ přistoupil nový „prvek“. A co bylo tímto „prvkem“?
No, jistě: „soukromé“ vlastnictví!
A je to „venku“. Ještě jednou si zacitujme:
„Tento fakt nevyjadřuje nic víc než: předmět, který práce produkuje, její produkt, vystupuje proti ní jako nějaká cizí bytost, jako moc nezávislá na výrobci. Produkt práce je práce, která se v nějakém předmětu fixuje, zvěcnila se v něm, je to zpředmětnění práce. Uskutečnění práce je její zpředmětnění. Toto uskutečnění práce se v ekonomickém stavu jeví jako odskutečnění dělníka, zpředmětnění jako ztráta a poroba předmětu, přivlastnění jako odcizení, jako zvnějšnění.
Uskutečnění práce se jeví natolik jako odskutečnění, že je dělník odskutečňován až k smrti hladem. Zpředmětnění se jeví natolik jako ztráta předmětu, že je dělník oloupen nejen o nejnutnější předměty života, ale také o nejnutnější předměty práce. Ba i sama práce se stává předmětem, jehož se může zmocnit jen s krajním úsilím a s naprosto nepravidelnými přestávkami. Přivlastnění předmětu se jeví natolik jako odcizení, že oč více předmětů dělník vyrábí, o to méně může vlastnit a o to více upadá do područí svého produktu, kapitálu.
…
Národní ekonomie skrývá odcizení v podstatě práce tím, že nezkoumá bezprostřední vztah mezi dělníkem (prací) a výrobou. Ovšem. Práce produkuje divy pro boháče, ale pro dělníka produkuje nedostatek. Produkuje paláce, ale pro dělníka brlohy. Produkuje krásu, ale pro dělníka zmrzačení. Nahrazuje práci stroji, ale část dělníků vrhá zpátky k barbarské práci a z ostatních dělá stroje. Produkuje ducha, ale pro dělníka produkuje slabomyslnost, kretenismus.
…
Ale odcizení se neukazuje jen ve výsledku, ale i v aktu výroby, uvnitř produkující činnosti samé. Jak by mohl dělník vystoupit cize vůči produktu své činnosti, kdyby se sám sobě neodcizoval v aktu výroby samé? Vždyť produkt je jen resumé činnosti výroby. Je-li tedy produkt práce zvnějšněním, pak musí výroba sama být činným zvnějšněním, zvnějšněním činnosti, činností zvnějšnění. V odcizení předmětu práce se shrnuje jen odcizení, zvnějšnění v činnosti práce samé.“
…
Proto se dělník cítí při sobě teprve vně práce a v práci se cítí vně sebe. Doma je, když nepracuje, a když pracuje, není doma. Jeho práce není proto dobrovolná, ale vynucená, nucená práce. Není proto uspokojením nějaké potřeby, ale jen prostředkem k uspokojování potřeb mimo ni. Její cizota se projeví jasně v tom, že jakmile neexistuje žádný fyzický nátlak, utíká před ní jako před morem.
…
Tak jako v náboženství vlastní činnost lidské fantazie, lidského mozku a lidského srdce působí na individuum nezávisle na něm, tzn. jako nějaká cizí božská nebo ďábelská činnost, tak ani dělníkova činnost není jeho vlastní činností. Náleží někomu jinému. Dělník ztrácí sebe sama.“
… dlouhý citát, že ano? Dlouhý, ale účelný. Vidíme zřetelně, že pro Karla Marxe má odcizení, v rozptylu možností, jednu jedinou příčinu: „soukromé“ vlastnictví – to je terč, na který míří. A v tom tkví právě ona zásadní „chyba“: jakékoli „soukromé“ vlastnictví je fikce, stejně jako je toutéž (či korelativní) fikcí jakékoli vlastnictví „společenské“. V „patosu“ tedy můžeme s Karlem Marxem souhlasit, můžeme s ním souhlasit i ve „faktech“, avšak rozhodně s ním nemůžeme souhlasit ve „výkladu“ obojího …
… pro Marxe je „z-předmětnění“ tedy, zdá se, něčím jiným, než je „odcizení“:
„Z-předmětňovat“ totiž můžeme, dle něj, dvojím možným způsobem: v podobě „přivlastnění“ a „odcizení“, a to v závislosti na tom, v jakém kontextu tak činíme – zda v „kontextu“ vlastnictví „společenského“ či „soukromého“. V podmínkách vlastnictví „společenského“ je „z-předmětňování“ přirozeným „přivlastňováním“ toho, čemu Marx říká „příroda“, člověkem jakožto přirozeně „kooperujím kolektivem“ v procesu „výroby“. Naopak za okolností vlastnictví „soukromého“, jež je zde míněno jako ne-přirozené a proti-přirozené (to jest ve „sporu“ se společenským charakterem práce a výroby) je „odcizením“ se všemi důsledky, které toto odcizení má. Mezi tyto důsledky patří odcizení práce jakožto samotného aktu tomu, kdo tento výkon provádí, a samozřejmě a ve shrnutí i to, čemu říkáme: „sebe-odcizení“, to jest: odcizení se své vlastní lidské „podstatě“, své vlastní lidskosti.
V tomto „bodě“ ovšem na Marxe „čekalo“ náležité „vysvětlení“ původu a důvodu onoho „soukromého“ vlastnictví (jakožto „formy“ vlastnictví), což se mu nikdy nepodařilo a podařit nemohlo. Zde byla a je nevyhnutelná „past“ marxismu – jeho bludné scestí. K tomu opět, pro úsporu, odkazuji na text „Vlastnictví“ zde v blogu.
… tak: proč tak dlouhý úvod?
Jistě: neběží jenom o nějaký „úvod“, nýbrž o „výkladovou genealogii“, ze které jsem, bohužel, musel mnohé vypustit. Pojem odcizení je klíčovým pro celou generaci levicových a radikálně liberálních intelektuálů sdružených především kolem takzvané „Frankfurtské školy kritické teorie“: Maxe Horkheimera, Jürgena Habermase, Ericha Fromma, Waltera Benjamina, Theodora W. Adorna, Herberta Marcuse, Oskara Negta a další. S tím bychom ovšem nemohli a neměli minout ani Sigmnuda Freuda a celou „tradici“ freudiánství jak psychologického, tak i sociologického, antropologického a filosofického a ovšem a samozřejmě i fenomenologii. a především: Martina Heideggera, který se „všude“ doslova „vine“ jako příslověčná „modrá nit“. Všechny tyto myslitele a jejich marnou práci jsme museli minout.
… marnou práci?! … ano, bohužel: marnou především pro samotné myslitele Frankfurtské školy, protože v základním rozvrhu stále sledovali vlastní koncept Marxův, což se koneckonců týká i třeba našeho Miloslava Ransdorfa a jeho „Nového čtení Marxe“.
následující část>>>
„heslo“ Slovníčku * celý textík a příslušenství
1 * 2 * 3 * 4 * 5 * 6 * … mimochodná odpověď * … další mimochodná odpověď … … (bude doplněno později)
… kus řeči:
Geone (straba – Mail – WWW) Vloženo 18.05.2006, 12:32:52
Zatim nemohu rici nic jineho, nez VELIKE DIKY! Clanky si vytisknu a pilne nastuduji. Tak zatim!
… není za co … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 18.05.2006, 18:30:20
… ono to „zapadá“, i když už, tak by to stejně chtělo „vzít poctivěji“ … ale takový je už čas … :-)
Inspirativnost, matka doboceni (straba – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 09:58:36
Vidim, ze ani v otazce zpredmetneni se nevyhneme odkazu na vlastnictvi. Aniz bych mel tve clanky k vlastnictvi nastudovany, odvazne tvrdim toto:
Vlastnictvi neexistuje, protoze jde jen o predstavu vlastnictvi. Podstatou vzniku vlastnictvi je akt zpredmetneni a autorita, ktera predmet za vlastnictvi oznaci. Sam sobe clovek autoritou neni, ta prichazi zvnejsku. Ke vzniku vlastnictvi jsou tedy treba minimalne 2 lide a predmet (to muze byt take clovek). Stejne, jako ve vetne stavbe muze byt podmet nevyjadreny, stejne nevyjadrena muze byt i autorita (2. clovek) a tehdy byva nahrazena Bohem.
Jako priklad mohu pouzi na zemi nalezeny zapalovac: nejdriv vidim barevny flek, ktery mne nezajima, pri blizsim ohledani zjistim, ze jde o predmet a ze si jej mohu privlastnit. Pokud na ulici nikdo neni, zapalovac “spadl z nebe” a je muj, prisoudila mi jej nevyjadrena autorita. Pokud jde vedle mne jeste nejaky chodec, budto mi jej sebere, nebo mlcky prejde to, ze jsem si jej privlastnil, coz lze brat jako souhlas autority.
Nevyjadrenou autoritu- Boha ovsem dokaze tunelovat burzoasie. Neni nahodne, ze i ona se snazi nevyjadrenou zustat i nadale, tim zabiji 2 mouchy jednou ranou: prebira na sebe cast vyssi (bozi) autority a soucasne se stavi prostou jakekoliv kritice, protoze je neviditelna.
“Burzoase? To neexistuje, to nezname, penize ma jen ten, kdo pracuje a je chytry, neni burzoasie, ale jen kapitalismus, diky kteremu se mame tak dobe, burzoasie je hanliva nadavka schopnym lidem, atd.”
Vetsina problemu s uchopenim pojmu jako vlastnictvi, ci zvecneni, vychazi prave z toho momentu, ze o nich jejich strujci odmitaji mluvit a tak se ocitame (zpocatku) na poli spekulace. Tohle spiknuti pracuje i s deformaci minulosti, kdy vyroky, ktere by slozily k jeho odhaleni jsou staveny do falesnych kontextu a pak spolecne hozeny do predem usiteho pytle.
“Filozofie se nenajis, vsechny levicove pokusy skonci Gulagem, komunismus je stejny jako nacismus, v Listopadu zvitezila demokracie na totalitou.”
Pokud mluvite s burzoasii, modernim tvurcem vlastnickeho vztahu, musite s ni bavit pouze v zargonu, ktery sama konstituovala. Pokud pouzijete prirozeny jazyk (mohu to rici?), burzoasie propada zmatku a reaguje bud poprenim (tj. dela, ze nerozumi), nebo hnevem (tj. dela, ze si to nezaslouzi).
Spojeni “vlastnictvi- burzoasie- zvecneni” je v zasade vybusne, jako sud s dynamitem a podle mne se i myslitele, kteri vari tady na tom pisecku, boji, ze by mohl vybuchnout a tak chodi radsi po spickach okolo. Otazkou casu je, kdy burzoasni korupce lidi lacinymi vyrobky prestane lidi bavit. Vse to zacne v okamziku, kdy se vseobecne prohledne, ze lacine zbozi je zbozim nekvalitnim a jako prvni to odhali “prirozeny jazyk” davu.
Jeste ted na konci mne napadlo, jestli jednim z atributu vlastnictvi neni jeho obhajitelnost.
Jsou plody na jabloni vlastnictvim stromu?
Je psova kost jeho vlastnictvim?
Mozna, ze na zodpovezeni techto dvou otazek bude zavisel preziti lidstva ;-)))
… milý strabo … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 10:06:59
… moc děkuji za rychlou odezvu tento text bude pokračovat … :-)
… odpoledne připíši i něco sem „pod“ … :-)
… éééé … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 10:08:55
…. „bude podkračovat“ … to je spatně:
.. pokračování je již napsané … jenom ho sem „vylepit“ … takže, pak bychom to mohli probrat „pak“ …
…. éééé … ještě jednou … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 10:20:20
… než půjdu spát, neboť jsem celou noc nespal, takže si musím alespoň chvilku zdřímnout:
… číní mě docela potěšení Tvá „intence“, strabo, a to nikoli proto, že s jsem s ním zásadně v souladu, i když bych volil jiné formulace …
… zbytek až si „schrupnu“ …
strabo (psovod – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 11:50:34
“ Spojeni “vlastnictvi- burzoasie- zvecneni” je v zasade vybusne, jako sud s dynamitem a podle mne se i myslitele, kteri vari tady na tom pisecku, boji, ze by mohl vybuchnout a tak chodi radsi po spickach okolo. Otazkou casu je, kdy burzoasni korupce lidi lacinymi vyrobky prestane lidi bavit. Vse to zacne v okamziku, kdy se vseobecne prohledne, ze lacine zbozi je zbozim nekvalitnim a jako prvni to odhali “prirozeny jazyk” davu.“
Strabo, tvůj text se mi moc líbí, ale předpokládaný optimismus nesdílím.
Můj text je vyhýbka (omlouvám se), poněvadž je konkrétní: součástí mojí profese je „záplatovat díry“ = zhmotňovat představu (resp. iluzi)lidí o sobě sama. Z této praxe plyne můj nekonečný pesimismus v otázce vlastnictví a jeho charakteru. To co potřebují lidé (zobecňuji a omlouvám se vyjímkám) ke svému sebepotvrzení je zoufalost.
Největší zoufalosti zažívám při rozhovorech s „nadějnými mladými páry“ -tam opravdu žádný výbuch dynamitu nehrozí.
On pracuje ve větším soukolí za 40 až 70 tisíc, ona dtto, plus plánují miminko.
Plánování miminka znamená (jak jsem zjistil) i listování obrázkovými časopisy nabízející plovoucí podlahy (po nihž na fotkách většinou miminka lezou) a bezpečné (rodinné)krbové vložky.
Spermie je vypuštěna na cestu vzhůru, zhruba v momentě schnoucího laku na této podlaze.
Chci říct: jestli někde nenacházím sebemenší nadhled, je to u dnešních třicetiletých mladých životních profesionálů.
Poněvadž používám černý humor udělal jsem si heslo: Budoval-li někdo kdysi rodinný krb, buduje nyní krbovou VLOŽKU.
Možná, že jsem tvůj text pochopil od základu mylně, strabo, ale co čekáš, že vybuchne?
Ano, taky čekám: myslím, že se roztrhne zatím mělká prasklinka, mezi světy. Skutečně si to myslím.
Ale to byla opravdu odbočka od Vaší diskuse strabo a Geone (na kterou se cítím nedostatečně vybavený).
________________________________________
Trochu biologizace (možná).
Když tě vezmu polopaticky za slovo strabo. Žiju se psem, ve vzájemném respektu (ne, že „mám“ – vlasním, psa -i když jsem ho musel koupit…).
Tak tenhle „můj“ pes, kterej si roste jak dříví v lese už devět let, to má samozřejmě takto:
najde-li kost je jeho.
Průběh:
Vidí ji, rychle k ní běží. Zastaví se u ní a rozhlédne se. Vezme ji do huby a popere se s ní – opravdu – musí jí přeprat, nebo něco tomu podobného. Přijde-li druhý pes, Bobeš se okamžitě změní (jinak je velmi nekonfliktní a empatický -i vůči psům). Položí kost ostentativně před sebe a čeká. Přiblíži-li se druhý pes za jakousi hranici Bobeš ohrne hubu a ukáže zuby, nahrbí hřbet aby se zvětšil. O SVOJI kost je připraven bojovat. Je-li to třeba serve se – na velikosti nepřítele záleží: rve se jenom se stejně velkými a většími. S menšími psy skončí tato příhoda společnou hrou „boj o kost“, kterou můj pes ví, že může kdykoliv ukončit. Často ji ukončuje darováním kosti. S většími psy se serve do krve, je-li to nezbytné. Nikdy to neukončí on. Nikdy jim kost nedaruje.
Navzdory všem prožitým rituálům, s touto kostí prožitých, k ní pravděpodobně necítí to co my lidé.
Zcela běžně kost opouští a ponechává ji v parku, kde původně ležela. Nemá tendenci odnést ji domů. Nemnoží kosti.
psovod, Geon (straba – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 12:17:25
Uz se tu trochu zname, ale presto citim povinost ozrejmit vam muj vztah k vam:
Predne k psovodovi: ja jsem oproti Geonovi k danym tematu vybaven uplne nulove, ale snad jsem pochopil dobre, ze toto nejsou odborne stranky.
Ke Geonovi: jakykoliv nesouhlas s tebou je vyprovokovan inspirativni silou tveho textu. Tedy i nesouhlas je soucasti hlubsiho souhlasu. A nikdy nepisi nic od veci, vzdy na zaklade daneho clanku. Inspirace si hleda ruzne cesticky a ja ji nebranim, snad to nevadi, prispevky pod clanky beru trochu jako kolektivni pracovnu.
Psovode, tvuj primer o psovi je dost zasadni. Tedy, povazuje pes kost za sve vlastnictvi? Muze byt vlastnictvi neco, o cem to nebylo receno (nebylo oznaceno)? Psi nemluvi ;-)))
Neni nakonec vlastnictvi jen jazykovou kategorii?
pes (psovod – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 14:06:06
myslím, že to není jenom jazyková kategorie.
Ten pes to má právě tak zvláštně. On to jistě považuje za svoje -zcela přirozeně – našel to. Vypadá to, že si myslí, že všechno patří všem: leží-li to nepovšimnuto, je to jeho. Právě od tý chvíle musí dát zřetelně najevo, že tomu tak je: rozhlíží se trochu pyšně a zpupně – hledá potvrzení (posléze si alespoň tu věc jakousi rituální rvačkou s ní samotnou – podrobí. Vlastnictví má pro něj obrovský význam, ve vztahu k jinému potencionálnímu vlastníkovi téže věci, má to geneticky danné: UBRÁNIT. Věc sama o sobě ho posléza přestává zajímat (pokud ji třeba nesežere), za chvíli ji někde zapomene. Nezajímá ho primárně vlastnit. Zajímá ho ULOVIT (najít) a OBHÁJIT – UBRÁNIT.
Tedy logicky, postrádá tendenci množit vlastněné věci. Má tendenci dále lovit nově objevené -v konfrontaci s tím, že vidí to původní – také „jeho“, začíná být zmatený a neví jak s tím naložit. Má dvakrát totéž. To mu nedává smysl.
Paradoxně: má-li pes už jednu kost, kterou ubránil a uloví-li druhou, určitě se serve o tu novou a tu starou nechá být.
______________________________________
ještě technická poznámka k „nevybavenosti“
tím myslím prostý fakt, že nejsem nadaný schopností vnímat dobře text, jsem takovej zkoušeč a pečlivý pozorovatel, sám sobě jsem pokusným objektem (jak trefně někde poznamenal Geon), já se z textu nikdy nebyl schopen poučit skoro o ničem. Vlastně jakoukoliv věc se nejsem schopen cíleně naučit – musím to odzkoušet. Jsem velice líný na sobě jakkoliv pracovat, takže to nechávám jak to je.
Mladí lvi (psovod – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 14:43:58
Dlouhej film bez hudby točenej neuvěřitelně kvalitní přibližovací technikou. Absolutně autenticky působící. Dva manželé dlouho na jednom místě opakovaně sledovali a točili celý koloběh. S dostatkem materiálu je film srozumitelný i s minimálním komentářem. Vlastně pouze suché konstatování. Bez hudby. Dlouhé zpomalené opakování stejných jevů, den po dni, týdny…
Celá lví smečka loví společně. Vzájemnou kooperací ulověj něco, pak to roztrhaj na kusy – každému něco –servou se o to. Matka musí být více agresivní při trhání úlovku – za svého musí dát i lvíčatům. Pak jsou z nich větší lvíčata – jejich POVINNOST je účastnit se lovu – tolerantně se ví, že to napůl předstírají a napůl je to pro ně hra. Nepřispějí ničím, ale musí se zúčastnit. Jinak je smečka zažene při rvaní se o kořist. Trhají totiž už sami za sebe, spolu s ostatníma – taky si při tom hrají na „jen jako“ – pouze několikrát – pak zjistí, že mají hlad. V určitou chvíli mladí lvi sežerou více, než je schopna smečka ulovit. Smečka je přirozeně vypudí. Mladý lev je sám. Ze začátku lov předstírá. Z pohybů těla a výrazu očí není cítit odhodlání zabít. To trvá několik týdnů. Postupně hubne a slábne. Pije hodně vody. Teď je to natvrdo. Brzo už mu nezbyde síla lovit. Bude se muset k někomu přisrat a čekat co zbyde. Tak. Tytéž detailní zpomalené záběry na pohyby, oči… Teď už je v tom odhodlání, teď už mu zebry neutečou. Skočí na záda první vlastní kořisti, které se kdy dotkl. Omyl. Dospělej zebří samec ho zle pokope. Krátká marodka a přemýšlení. Tři dny leží Mladý lev bez hnutí – viditelně nezraněn. Psychoanalýza ? Jde do toho znovu. Vybral si líp. Už se to skoro povedlo. Dlouhý odpočinek. Je kost a kůže. Další pokusy. Poprvé něco SEJMUL. Jeho první kořist. Zebra.Tahá ji za sebou a tak trochu najednou …neví co s ní. Poprvé působí dojemně bezradně. Tohle schema ve smečce neexistovalo, nikdy to nepoznal. Má to celý pro sebe….
Pak přijdou ty druhý hubení Mladí lvi. Rychlý rozhodnutí: kořist je třeba okamžitě UBRÁNIT. Je dospělej. Ulovil. Ubránil. Tím byla JEHO smečka založena.
Dlouhej pomalej film. Díval jsem se na něj v noci jako omámenej.
psovode (straba – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 15:46:14
Tady v tom si pockam na Geona. V definici vlastnictvi nam chybi nejaky dulezity moment. Cit mi napovida, ze neco mit, neznamena jeste to vlastnit. V tom bude nejaka obezlicka. I kdyz stale si myslim, ze vlastnictvi je vyjadreny (vyrceny) majetek.
psovode, jeste (straba – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 15:53:55
„Zajímá ho ULOVIT (najít) a OBHÁJIT – UBRÁNIT“
Ted mme napadlo, ze prave vlastnictvi se lisi od drzeni veci tim, ze jej nemusis obhajovat. Vlastnit tedy znamena priznat veci neprirozenou vlastnost, tedy jde o ryze subjektivni konstrukt.
poznamka ke zvecnovani (straba – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 16:43:20
Ale jesteke zvecneni. Moderni moc uz zjevne vycerpala vsechny mozne prostredky k udrzeni se na vysluni, socialni stat konci a fyzicka prace je nahrazovana dusevni. Problemem je, ze ona se zmenit nehodla a nedokaze uz zmenit ani “svet”, tak zacala menit nas. Kazdy z nas povazuje sam sebe za predmet, ale ne uz za vec. Prave tady Moc utoci, chce, abychom prijali sve vlastni zvecneni a dobrovolne se ve veci metamorfovali. Zvlastni prioritu maji ti, kteri nepracuji fyzicky, ti svoji nezavislosti vyrovnavaji naskok vlastniku penez. Myslim, ze se to deje odnetim jejich reci a naroubovanim odcizeneho apolitickeho jazyka. Maloktery dusevni pracant si muze v praci myslet to, co chce, pokud je nucen pouzivat odcizeny jazyk. Navic je vrzen do vyhnanstvi a okoli dela, ze mu nerozumi.
V tomto momentu mne napada hrozna myslenka, zacit vlastnictvim opovrhovat a zacit ho ignorovat. Kazdy dejinny zvrat, stejne jako ten, ktery nas ceka, se neobejde bez obeti (tim nemyslim primo na zivotech, ale i malych, osobnich), ale zatim je malo tech, kteri by s blahobytem za zady chteli neco takoveho podstoupit. Zastupy nespokojenych tentokrat nebude spojovat chudoba, ale silenstvi. To mame tedy hezke vyhlidky!
… straba, psovod … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 21:23:00
… čtu Vaší debatu s velkým zájmem, což je mi vskutku největší „odměnou“ za můj zcela soukromý „masochismus“ … :-) … zatím do ní nebudu „lézt“ a počkám, až sem nacpu celý zbytek textíku, protože je v něm mnohé, o čem je zde řeč, byť opět „trochu jinak“ …
… jenom …
… strabo: nikterak jsem nemířil na nějaký souhlas či nesouhlas. Asi jsem se v lehké únavě nevyjádřil přesně – naopak, zdá se že opravdu míříme „stejným směrem“, i přes to a právě přesto, že to říkáme jinak a v jiných kontextech …
… o to je to zajímavější a „užitečnější“ …
díky, díky … :-)
***
… teďka musím zbavit další „díl“ toho elaborátku jazykových šíleností, které jsou vidět vždycky, když je už pozdě …
jeste k psovodovi (straba – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 21:40:17
„jsem takovej zkoušeč a pečlivý pozorovatel,vlastně jakoukoliv věc se nejsem schopen cíleně naučit – musím to odzkoušet. Jsem velice líný na sobě jakkoliv pracovat, takže to nechávám jak to je.“
No to jsem ja taky. Na Pavoucich jsem zanechal tuhle Barthesovu myslenku:
„Kdyz drevorubec pojmenovava strom, ktery kaci, at je forma jeho reci jakakoliv, nemluvi ve skutecnosti o stromu,ale o svem aktu, o tvorbe- to je politicka rec. Strom v takove reci neni obrazem, ale smyslem cinu.
Kdyz vsak clovek drevorubcem neni, uz se rec nestava nastrojem jeho vztahu ke stromu, ale strom se stava nastrojem jeho reci.
Strom uz neni smyslem aktu, ale obrazem k jakemukoliv zameru (image-à-disposition).
Tehdy se na realnou drevorubcovu rec naroubovava metarec, ve ktere se jiz nezachazi s vecmi, ale se jmeny.“
Urcite je ted treba zacit s kacenim stromu, na chozeni okolo sve vlastni kase se muzeme vykaslat, to prenechejme jinym. Politicka prirozena rec je robustni otvirak, ale je treba se pripravit na letajici trisky.
1-straba (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 19.05.2006, 21:59:29
… určitě, strabo … určitě, to je onen vskutku sekundární a reflexivní jazyk, o kterém bychom mohli, s jistou rezervou, mluvit jako o metajazyce …
… přesto, a to je to, k čemu míříš … myslíme spíše v tomto metajazyce, jako by to byl jazyk „primární“ …
… přesto bych řekl, že v této metařeči se nezachází se jmény, nýbrž s věcmi … jména jsou v tomto případě lidské instrumenty, které „kooperují“ v převratu bytosti ve věc. Tato metařeč zachází s věcmi …
… narozdíl od dřevorubce:
… ten se „střetává“ s jinou bytostí, kterou musí zcela „na férovku“ … porazit … „na férovku“ převrátit ve svou věc …
… je to on, kdo musí vykonat ten čin …
… strom tak v zásadě není smyslem ve významu účelu … tím je dřevorubec sám. Strom je smyslem ve významu „věci“ jakožto onoho „bytí k“, jež je cílem dřevorubcova činu …
… skutečná, přímá a „první“ dřevorubcova řeč, tak není nějakou „samomluvou“ … je to rozhovor mezi mím a stromem … neboť na počátku je strom ještě bytostí …
… psovod, straba … 2 (!) (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 20.05.2006, 23:06:19
… psovod, straba 2 …
… trochu Vám do toho vlezu …
… nějak se pořád necítím dobře, ještě ke všemu jsem totálně časově převrácený …
***
… budu v zásadě souhlasit jak se psovodím „pesimismem“, tak i strabím „optimismem“ … kupodivu … :-)
***
… předně:
… je jistě pravdou, že vlastnictví je ona podivná zástupná „dummy entita“, které říkáme: „vztah“, a to nikoli „vztah“ ledajaký, tedy bezprostřední, nýbrž zprostředkovaný … tedy zprostředkovaný věcí. Vlastnictví nemá mimo toto „vztahování“ smysl, a to jakýkoli. Zásadní je ovšem to, že že je to VŽDY vztah „nerovný“, ergo: žádné Marxovo (a dalších) „soukromé“, a tedy ani „společenské“ vlastnictví neexistuje, pokud si ho pracně nevymyslíme …
… tÍm jsme doslova „venku“ z veškerého možného zařčení z „levicovosti“, že ano? … :-)
… další věcí je ovšem „genese“ vlastnictví:
… v tomto článečku zas až tak o vlastnictví neběží, i když je zde „v nutné souvislosti“ => nelze se mu vyhnout => patří do výkladového kontextu. V tomto „místě“ budu se strabou nesouhlasit a vysvětlím jak.
… máš zcela jistě pravdu, strabo:
… PRVNÍM vlastníkem BYL VYTVOŘEN opravdu BŮH … !!! … ano, čteme dobře – mým míněním, pro které mám dostatečně dobré důvody, je, že VLASTNÍK není tím, kdo vlastnictví produkuje, nýbrž je tím, kdo je pouhou vnitřní součástí vlastnictví („vlastníkvěcne-vlastník“), i když součástí významnou a klíčovou.
… vlastník je PRODUKTEM vlastnící, nikoli naopak … vlastník to je doslova VĚC stejně jako to, co má vlastnictví skutečně produkovat jakožto svůj hlavní produkt, totiž:
… nositele a vykonavatele fyzické práce …
… kdo tedy vytvořil vlastnictví? … jistě to nebyl žádný vlastní, a to ani ten první, zcela „kulturně-symbolický“ (to jest bůh) …vlastnictví vytvořil intelektuál, nositel a vykonavatel práce duševní, antipod nositele a vykonavatele práce fyzické v rovině jejich „dělby“, tedy: dělby fyzické a duševní práce …
… všimněte si:
… prvními vlastnickými systém byly redistuributivní typy hospodářství, které vznikly v kontextu a z nutnosti technologie náplavového příčíčního zemědělství, jež si zcela striktně vynucuje dělbu fyzické a duševní práce.
A jakého charakteru byla nejrannější forma tohoto redistributivního hospodářství? Jistě: šlo o hospodářství CHÁMOVÉ, ve kterém byl vlastníkem „bůh“ („vlastní“ a „lokální“), zatímco skutečným a reálným „správcem“ tohoto vlastnictví byla inteligence (pod titulem „kněžstva“ samozřejmě, třeba ve starém Egyptě byl skutečně každý „systémový“ intelektuál „kněz“ příslušný k nějakému chrámu) reprodukující se v dané a nutné dělbě f/d práce …
… teprve později se objevuje panovnické „palácové“ redistributivní hospodářství, které je vlastně jen kopií hospodářství „chrámového“, avšak s tím rozdílem, že zde je již přítomen skutečný, reálný konkrétní vlastník: … „panovník“, avšak i ten byl a MUSEL být vlastníkem jakožto „božská bytost“, jakožto „syn boha“, a tedy také „bůh“. Proč takovým být MUSEL? No jednoduše proto, že jedině BOŽSKÁ bytost MOHLA BÝT JAKOŽTO VLASTNÍK AKCEPTOVÁNA (!!!) … žádný „smrtelník“ prostě jakožto vlastník nebyl ani MYSLITELNÝ (!!!). Něco takového by bylo přirozeně a okamžitě ODMÍTNUTO a vlastnický systém by vůbec nemohl začít existovat a fungovat.
… tedy máš pravdu, strabo:
… vlastnictví nemůže existovat mimo „autoritu“ boží … a to je také důvod, proč tak často mluvíme o metafyzice, protože i ta zdánlivě zcela „sekulární“ metafyzika je ve své formální podstatě tvrdým náboženstvím … tak tak …
… continue … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 20.05.2006, 23:07:24
… shrnuji:
1/ … reálný a konkrétní vlastník (lidské individuum) není tím, kdo „vyváří“ vlastnictví, naopak: je jeho „produktem“ v tom smyslu, že je jeho druhotně „vyvinutou“ vnitřní komponentou. Reálný vlastník není nijak „zajímavý“, je to čitá věc – instrument, i když si samozřejmě „myslí“ opak. Toto jeho „sebevědomí“ je totiž nutnou podmínkou jeho správné funkce, kterou je reprodukce vlastnického systému tak, aby s tím skutečný tvůrce tohoto systému s tím neměl zbytečné „starosti“. Z tohoto hlediska je reálný vlastním instrumentem „automatizace“ reprodukčního cyklu vlastnického systému – nic více, nic méně.
2/ … vlastnictví jakožto reálný systém vytvořil, a v zásadě STÁLE vytváří, intelektuál jakožto nositel duševní práce a vytváří ho takto jako svůj vlastní nástroj určený k reprodukci dělby fyzické a duševní práce.
3/ … nutnou komponentou systému jakožto celku je tak metafyzika (náboženství, filosofie, věda) jakožto to, čím prostřednictvím vlastníka „automatizovaný“ proces reprodukce vlastnického systému ovládá a trvale funduje v ději, kterému říkáme: „legitimizace“.
4/ … odtud lze „oglosovat“ Vaši diskusi „o psovi“: … pes skutečně nic nevlastní stejně, jako nevlastní „od přírody“ žádná jiná přirozená bytosti, a to včetně člověka samotného. Vlastnictví je „čistý artefakt“ stejně jako třeba kladivo či osobní počítač.
***
… odtud souhlasím s psovodovým „PESIMISMEM“:
… skutečně „většina“ podrobená vlastnickému systému skutečně NIC „NEUDĚLÁ“, protože je vlastnickým systémem zcela uchopena, je jím reprodukována a v jeho kontextu a účinku zvěcněna. „Subjektivně“ vzato: chybí jakákoli motivace a není zdroj, ze kterého by motivace „proti“ vlastnickému systému mohla nadále a pro příště pramenit.
… ovšem sdílím i strabův „OPTIMISMUS“:
… zásadní problém s faktickou dysfunkcí vlastnického systému jakožto již přežívající technologie není probléme nějaké „většiny“. V této „věci“ je jakákoli „většina“ irelevantní, protože nejde o určitě problém politický, nýbrž sociálně systémový. Politický problém (otázku) „z toho“ udělal marxismus a podle toho to také dopadlo, že ano?
… jednoduše vzato: technologie se vrací do rukou svého skutečného tvůrce, totiž: do rukou intelektuála. Jak?
1/ … vlastnická technologie „automatizovaná“ prostřednictvím subsystému, který označujeme termínem: „vlastník“, sleduje ve svém pohybu („vývoji“) pohyb dělby fyzické a duševní práce.
2/ … už v zásadě od okamžiku formace industriálního kapitalismu však proces dělby fyzické a duševní práce metamorfoval, jak straba zcela „správně“ konstatoval, v děj SUBSTITUCE fyzické práce prací duševní.
3/ … proces substituce fyzické práce prací duševní je ve svém vektoru opačný, než byl proces dělby => klesají nároky na produkci fyzické práce ve prospěch práce duševní a takzvaného „volného času“ …
… odtud:
… na toto vlastnický systém doslova stavěný … vlastnický systém je totiž navržený pro dělbu f/d, a nikoli pro substituci f/d, a tudíž se přeze všechno usiluje svou funkci prolongovat a prohlubovat, což je samozřejmě naprostý nesmysl. Výsledkem je právě výše zmíněná dysfunkce s čistě destruktivními efekty.
Bezprostředním úkazem této dysfunkce je zcela jednoduše průdký nárůst NÁKLADŮ tohoto systém (míním vlastnický systém) => vlastnický systém se stává jednoduše PRO SEBE SAMA, a tedy: … vzhledem ke svým VLASTNÍM VNITŘNÍM PRAVIDLŮM … PŘÍLIŠ DRAHÝM !!!
Těmto nákladům říkáme často: „externí“, protože jakoby přímo nespadají do přímých, „vnitřních“ nákladů provozu kapitalistického podniku, avšak samozřejmě tomu tak není. I přesto, že všechny tyto náklady (zdravotnictví, ekologie, školství, sociální „platby“ a tak dále) jsou hrazeny prostřednictvím kapitalistickému podniku vnějších přerozdělovacích mechanismů (stát, tedy daně, mandatorní fondy, „dobrovolné“ a „dobročinné“ fondy a tak dále) , tak přesto musí jít dominantně ze zisku kapitálů, a tedy kapitalistů.
DOPOSUD SE POST-INDUSTRIÁLNÍMU KAPITALISMU TYTO NÁKLADY DAŘÍ HRADIT ZE ZDROJŮ DUŠEVNÍ PRÁCE !!! … to jest z permanentní inovace, permanentního růstu obecné produktivity práce … a cestou mechanismů „společnosti blahobytu“ … avšak:
… jak dlouho to bude možné … náklady totiž rostou daleko strměji s tím, že není zjevné jak dlouho bude právě a především intelektuál ochoten tyto náklady hradit a celý systém legitimovat …
… už je tomu rozumět? … ping … „voila“ … !!!
… „automatizace“ vlastnického systému prostřednictvím vlastníka selhává: vlastník se „snaží“ přesně tak, jak je „naprogramován“, avšak čím víc se snaží (a zcela správně ve smyslu svého „naprogramování), tím horší to je ===> vlastnický systém v podobě kapitalismu prostě přestává sledovat nároky substituce f/d práce doslova kolabuje … a je tedy nutný technologický „zásah“ … neboli: „upgrade“ … :-) … bez tohoto „upgradu“ si s tím stávající vlastnický systém NEPORADÍ A VEZME NÁS S SEBOU … !!! …
***
… tedy:
… žádné mocensko-politické „řešení“, žádné „mocenské“ ZAKAZOVÁNÍ fiktivního „soukromého“ vlastnictví ve prospěch jiné fikce: vlastnictví „společenského“ … a ŽÁDNÉ ČEKÁNÍ AŽ SE „LIDI POHNOU“ … kdepak, nic takového není potřeba ========> „My“ vlastnictví POTŘEBUJEME, avšak nikoli jako kapitalismus ====> potřebujeme jinou „verzi“, takovou verzi, která bude respektovat proces substituce fyzické práce prací duševní, a tedy i proces redukce vlivu vlastnického principu na celek lidské reality … v tom je celá pointa … hup … „králík z klobouku“ … :-)
… a kdo je toto „My“? … no jistě: intelektuál, který „kdysi dávno“ celou tuto „hračku“ vymyslel a realizoval … hop … :-)
… samozřejmě, že se mi v hlavě již dlouho honí varianty konkrétních projektů a jejich algoritmizace ===> tedy toho, co leze, a dle mého je i nutné a možné, dělat „právě teď a hned“, a co je „v moci“ dnes již každého intelektuála jakožto jeho zcela SOUKROMÁ „aktivita“, ke které PRIMÁRNĚ není potřeba ani žádná „politika“, ani žádné „mocenské pozice“ a dokonce ani žádný dodatečný kapitál (!!!) … :-)
… avšak to už nejsou „pomysly“ pro oči „každého“ … pokud byste „o tom“ chtěli přemýšlet se mnou, a Vy můžete protože jste individui „kompatibilními“, tak Vám „to“ můžu výhledově, až se po létech přemýšlení dokopu k nějaké „inter-subjektivní“ formulaci východisek, poslat mailem … :-) … tak tak …
… malá oprava … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 20.05.2006, 23:38:26
„… na toto vlastnický systém doslova stavěný …“
MÍMĚNO:
„… na toto vlastnický systém doslova stavěný NENÍ …“
Šifra mistra Geonarda (psovod – Mail – WWW) Vloženo 21.05.2006, 13:18:29
To zní tajuplně dobrodružně, to mám rád.
postřehy:
– když se chovám proti všem prognózám jako rozbitý robot, tak to do toho doufám zapadá – to bych byl rád -řekl bych to doma
– skutečně rád dělám věci, které nejsou za peníze (nemyslím hobby – myslím tím celkem užitečně zpeněžitelné věci -gafickej dyzajn, atd.. -ve všech těhdle side činnostech, jsem dostal nabídky, dobře je zpeněžit – instinktivně jsem to zamítl -o to náruživěji je dělám, pravděpodobně najust: na profesionální úrovni
– můj nejlepší kamarád, intelektuál jak poleno, nejtalentovanější architekt, kterýho jsem osobně poznal – nedělá buď nic, nebo dělníka na stavbě
– nejsem PESIMISTA (rozhodně ne v rozporu se strabou) prostě jenom věřím ve zvětšování díry mezi alternativou a „soukolím“, zároveň věřím v sebeuvědomění této alternativy, zároveň v její úplnou roztříštěnost (což je dle mého dobře) (malá technická: co skutečně myslím alternativou, by byl dlouhej text)
Ať čtu ten Geonskej text jakkoliv dlouho, dává mi bohužel smysl. Vlastně intuitivně tušený dříve. Dík Geone.
Poněvadž jsem technik/logik/pragmatik, který se považuje pouze za biologický organismus, stále se nemohu zbavit dojmu, že ve stavbě chybí některé kameny. To nic nemění na jasnozřivosti textu – kromě toho, že je chytrý a domyšlený, je utopickým apokalyptismem -vycházeje btw z logiky.
(Snad jsem Vás nenasral)
Nemohu se zbavit dojmu, že z výměny práce (sebe) za peníze hned tak nevykličkuju -i když, vraceje se na začátek: práce je mi zábavou a hnacím motorem sama sobě (ta nezaplacená samozřejmě)
Jak řekla jedna moje bývalá přítelkyně: „jseš chytrej a šikovnej jak vopice, na co mákneš se kdekomu líbí, tak kde je to VOLVO před domem a kde je doprdele ten DŮM!“
Ještě poznámka pro strabu.
Zase intuitivně strabo. Někde jsi myslím napsal cosi o možnosti pohrdat vlastnictvím.
Hmm, tak mám to takhle: vlastnictvím nepohrdám, TEORETICKY bych rád vlastnil kde co.
PRAKTICKY: v určitý fázi života (relativně nedávno), jsem náhodně zjistil, že mě vlastnicví znesvobodňuje. Bohužel (jak jsem řekl: teoreticky bych rád vlastnil). Bohužel: zbavil jsem se všeho, čeho bylo možné. Prostě jsem to rozdal, nebo vyhodil. Banálně: všechny ty fetiše, první nedotknutelnou koženou bundu, mnoho let budovanou kvalitní knihovnu, pánský hračky,všechny milovaný věci a věcičky připomínající minulost a moje kořeny, chatu a pozemek po dědovi, můj nábytek, lednici, atd – prostě jelo to pak jak po másle. Všechno. Co se dalo, šlo pryč. Rodina a kamarádi to považovali za přípravu na sebevraždu.
Ponechal jsem si auto, postel, psa,foťák, PC (+ prostředky k práci), oblečení.
Ty vole !!! To nemáš představu, jak se mi ulevilo. OHROMNĚ MI TO ULEHČILO ŽIVOT. Je to teď takový přehledný a čistý.
aha! (psovod – Mail – WWW) Vloženo 21.05.2006, 13:22:31
Sorry, zapomněl jsem: nechal jsem si eště elektrickou kytaru a toustovač.
… psovode, psovode … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 21.05.2006, 14:26:46
… za poslední dva tři roky, kdy se mi postupně začínají mé chronické pomysly tříbit a usazovat, tak přicházím na to, že „na lidi“ člověk prostě nemůže „hrrrrr“ … prostě to nejde … a je dobře, že to nejde …
… a když se setkám s bezprostředně „reaktivním nadšením“ tak okamžitě couvám … nene … odtud mi nic nepovane …
… takže:
… není to žádná hra na „tajemství“ šifry mě-Geona … i když to tak může vypadat … je to spíše a rozmazaně „pomalé“ …
… má „zásada“: … nemá „smysl“ myslet něco, co „neevidují“ ostatní ze svých vlastních „prožitků“ … je v tom určitý, velmi jemný druh „verifikace“ … určitě Vám to něco připomíná, že ano? … konvergence a konvenience …
***
… zaplať bůh za Vaší „techničnost“ … vážím si jí s sám k ní směřuji, i když je to „techničnost“ zcela jiného „druhu“ … miluju „techniky“ :-) … a mým přáním, jakožto anti-metafyzického post-filosofa, je pomoci jim lepšímu porozumění sebe sama … proč? … no, protože na tomto sebe-porozumění „techniků“ sám bezprostředně závisím, a nejenom já …
… s tím „utopickým apokalyptismem“ jste mě určitě nenaštval, protože velmi dobře vím, že tomu tak není … vím přece „co dělám“ … !!! … :-) …
… je to totiž přesně naopak: … i já hledám zcela „technické řešení“, a pokud si někdy, nemusí to být hned … prostě někdy, přečtete tyhle textíky, které se již začínají pěkně proplétat a mísit, a to i s „komntáři“ několika dalších lidí, tak to zkuste „číst“ méně „filosoficky“ a více „technicky“ … :-) …
***
… výměna práce za peníze? …
… nene, spovode … nene … víte jaké schéma provozujeme nyní, v tom našem vyňuňaném kapitalismu? Toto:
peníze -> práce -> peníze(+možný zisk) …
… v mém případě je ta „práce“ má vlastní -> nenakupuji ji …. předpokládám, že toto je zvětšiny i Váš případ …
… mám pro Vás jiné „schéma“, bytostnější a starobylejší:
práce -> peníze -> práce(+možný „zisk“) …
… v čem je tady ten „zisk“? … no, určitě ne v penězích … v čem asi? … no, v „něčem jiném“ (společně si domyslíme, ať nemusím být pateticky kýčovitý) … ale to ještě neznamená, že z „tohoto jiného“ nemohou doslova téct peníze a „moc“, se kterými nebudete vědět, co s nimi, protože Vás nezajímají. Pan Kapitalismus je dnes opravdu bezmocný jako malé dítě, stačí si to jenom v jasné odpolední chvilce uvědomit … :-)
… psovode, to není „utopie“, a už vůbec ne „apokalyptická“ … to je „ekonomie“ … avšak zcela jiná, než ta, kterou nám vydávají za „věčný zákon přírody“ …
… Vaše „potřeby“? … jsou totožné s potřebami Vaší „práce“, protože Vy, psovode, narozdíl od mnoha a mnoha nešťastníků kolem jste se svou prací IDENTICKÝ … nemusíte jí ani kupovat, ani nenávidět … máte ji a milujete ji …
… kdepak „věci“ se navracejí k „původu“ … je to „fyzika“ … :-)
ajajajaj (omluva) (psovod – Mail – WWW) Vloženo 21.05.2006, 17:41:47
to nebylo reaktivní nadšení…
… to byla SEBEironie.
Já vím že je to důležitý a vážný, jenže já jsem barbar.
…prostě jsem tak měl radost ze života
prosím Geone, já když mám radost jsem ironicky černohumornej a drzej – tak mi odpusťte :-) (to není testování, jak jste jednou napsal, to je moje přirozenost….) (já vim, že je to na facku)
– svítí slunce, dopoledne jsem se protahoval jako líný nemocný zvíře na lavičce
– měl bych pracovat (skluz)(+ na účtě záporný číslo)
– měl bych připravit podklady Upírovi (odložil jsem ho v dubnu)(poněvadž jako jsem byl línej + neměl na daně… ha..)
– v novinách jsem viděl reklamu na wikingskou helmu sešitou z český vlajky (prodává se u Lídla)
– konečně se tedy dokopu do práce, pustím si DroneMetal a začtu se do článku jak se kapitalismus hroutí a do několika let dostanu poštou návod co a jak…
„Tak sebou prosím Vás hoďte, dost to spěchá :-)“ – jsem chtěl původně napsat….
(ještě jsem si já budhista ponechal hi-endový hi-fi a bedny velký jako prase -to jsem zapoměl)
… nějak to motáme, psovode … (GeoN – Mail – WWW) Vloženo 21.05.2006, 19:15:16
… tahle komunikace má své stinné stránky … vždyť tak: „SEBEironie“ … je vždycky vítanější = značí odstup, že ano? … a nejenom k sobě …
… já se přeci nijak nezlobím, naopak: Vaše reakce mě „těší“ VÍCE NEŽ JAKÉKOLI „REAKTIVNÍ NADŠENÍ“ … fakt nekecám … jak to mám říct „víc po chlapsku“ … :-) … tentokrát mířil „tak kolem“ …
…
***
… ony „návody“ můžete „dostat“ třeba za týden … jenom k tomu sebrat „brmboš“ … taky se potácím mezi takovými věcmi jako Vy … a ještě se mi fakt nějak „kazí“ zdraví … cítím se pod psa … sedím u počítače … pořád se něco učím (aktuálně novou verzi Maxwell rendereru) … „baví“ mě to, to určitě: a dokonce je to i „užitečné“ … ale …
***
… před čtrnácti dny mi „odešel“ můj milovaný zesilovač NAD 304/E … svítí mu jenom červený oko a nevydá ani hlásku … takže moje rovněž buddhistické třípásmovky sloupovky mají smůlu … a my všichni kolem taky …
***
… díky za povzbuzení … už si připadám jako mechem obrostlý pološílený poustevník …
(ulen – Mail – WWW) Vloženo 08.06.2006, 13:58:11
Nečetl jsem všechny komentáře tak nevím, jestli neřeknu něco, co už tu je. Domnívám se, že cituješ z Marxova eseje „Odcizená práce“ (nikde neudáváš reference, což by bylo záhodno. Zároveň ale v úvodu píšeš:
.. hmmm … Karel Marx si položil před sebe svůj „program“, ale nenaplnil ho — nevysvětlil nám vlastnictví, naopak ho předpokládal a…
Marx ale přece někde ke konci toho spisu sám přiznává, že vychází z pojmu přirozeného vlastnictví a jím se dostává k pojmu zvnějšněné práce, která, jak ukázal, soukromé vlastnictví funduje. To ale pro Marxe není argumentační kruh, je to hermeneutický kruh, který ukazuje vzájemný vztah zvnějšněné práce a soukromého vlastnictví. Ukazuje, že soukromé vlastnictví je produkt zvnějšněné práce i prostředek, jímž se práce zvnějšňuje. Pokud jsme ochotni přijmout dialektický výklad jako takový, pak je se mi zdá jeho „předpokládání“ soukromého vlastnictví legitimní.