… vše „na světě člověka“ musí mít své jméno. Jménem oslovujeme bytosti a věci – to, co nemá jméno, jako by nebylo. Snad právě proto, a nejen proto, „se říká“, že člověk bydlí „v jazyce“ – že v jazyce se mu zjevují bytosti světa. Bylo by tudíž bláhové nedat něčemu jméno – stejně by ho dostalo.